Vidořád - Recenze na knihu

Série: Kostičas 2 (2 of 7)

Originální název: The Mime Order
Autorka: Samantha Shannon

Český překlad: Lenka Kapsová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015, v ČR 2015
Počet stran: 503

Anotace:

Udělali z nás zloděje. Je načase ukrást, co nám patří.

Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně.

Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství.

Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.

Související recenze:

Kostičas 1 - Kostičas

Můj názor:

Když jsem dočetla Kostičas, bylo mou okamžitou touhou přečíst si Vidořád tak rychle, jak jen to bude možné. Ale možná jste si všimli, že ačkoliv mi tato rudá kráska přišla ihned poté, co vyšla a dokonce jsem ji nafotila do článku Zefill - Knihomol #14, začala jsem ji číst až nyní po novém roce. Tahle prodleva byla způsobená mým 2 strachy. Nejdřív jsem se bála, že pokračování nedosáhne kvalit 1. dílu a také proto, že představa Vidořádu bez Strážce byla prostě děsivá (po konci Kostičasu jsem zkrátka předpokládala, že se tam objeví v minimální míře a možná až ke konci). Nakonec se však ukázalo, že jsem Samanthe nedůvěřovala zcela zbytečně - budiž mi to poučením u The Song Rising! ;-)

STYL PSANÍ

Pokud jsem v recenzi Kostičasu zmiňovala autorčin důraz na detail, zde ho musím vyzdvihnout ještě mnohem více. Šlo opravdu poznat, že Samantha svým světem žije a zná v něm každý kámen a skulinu včetně všech obyvatel - od prvního amaurotika po posledního krajinochodce a orákula. Množství různých drobných detailů, které do Vidořádu zahrnula, bylo neskutečné. Až mi z toho šla hlava kolem - tak např. různé typy oblečení, masek a symbolů pro každý jeden gang, propracované plány jednotlivých kohort, únikové trasy, tajné poštovní schránky, pravidla pro šarvátku a zvolení nového Kmotra včetně historických odkazů na Kmotry bývalé a tak bych mohla pokračovat ještě dál a dál…

Upřímně jsem obdivovala její schopnost napsat všechno, nač by si náročný čtenář mohl vzpomenout. V knize nechybí akce, dobrodružství a napětí, romantika, humor a pevná přátelství, krev a vraždy, detektivní zápletky, intriky, zrady a pevná spojenectví, duchařské tajemno a v neposlední řadě bezkonkurenční postavy, které víc jak z poloviny mohou za to, že je tato série tak skvělá!

Objevila jsem dokonce 2 odborné termíny - kolobom a laryngospasmus. O kolobomech jsem nic nevěděla, takže jsem si rozšířila obzory, což velmi oceňuji, pokud mi s tímto i beletrie pomáhá ;-)

Kniha je opět psána ich formou z pohledu Paige. Kromě toho je Vidořád obohacen o další slovníček pojmů, přehledné rozdělení řádů jasnovidnosti, mapy kohort londýnského syndikátu a vizuálně povedenou „pozvánku“ pro Bledého snílka na šarvátku. Také zde opět najdeme odkazy na hudební doprovod, což je skvělé, protože díky hudbě si můžete danou scénu daleko lépe představit! Všechny jsem si ještě nenašla, ale velmi se mi zalíbila např. skladba od Billie Holiday - Guilty, můžete si poslechnout ZDE.

Na tomto místě musím rovněž pochválit úžasné zpracování knihy od nakladatelství Host, které si s ní opět pohrálo a vyšperkovalo ji k dokonalosti. Béžová a černá můra na krásném jemňoučkém přebalu, zlatá můra uvnitř, tančící můry kolem každé kapitoly, můra v kroužku na hřbetu knihy a vyražená můra na zadních deskách knihy… NÁDHERA. Takhle zodpovědně kdyby ke knihám přistupovali ve všech nakladatelstvích…

Další poklonu si rozhodně zaslouží bezvadná Lenka Kapsová, která tuto sérii překládá. Je báječná! Naprosto úžasně dokázala vystihnout a zachytit ducha této série a myslím, že knihy díky její skvělé práci neztratily nic z původního originálu.

POSTAVY

Jak už jsem psala, tak postavy jsou jednou z nejvýznačnějších předností této série. Kromě těch, které zmíním níže, je nutné poznamenat, že na tu velkou spoustu charakterů, byl každý z nich propracovaný, originální a svůj - za což si autorka zaslouží další poklonu.

Hlavní hrdinka Paige se od minulého dílu zase tolik nezměnila. Stále je tvrdohlavá a neuhýbá před žádnou překážkou. Jde si pevně za svými stanovenými cíli a je ochotná za ně zaplatit mnohdy nemalé ceny. Trochu mě mrzelo, že svým duchem zabila i ty, které vyloženě nemusela. Mohla je kolikrát jen poslat do bezvědomí na pěkně dlouhou dobu… Zkrátka prostě nejsem zastáncem vražd v příbězích za každou cenu.

Co na ní ovšem oproti minulému dílu maximálně oceňuji, tak její důvěru vůči Strážci. Bylo skvělé, že mu tentokrát plně věřila a neměla prakticky žádné pochyby o jeho úmyslech a tom, že stojí při ní. Opravdu jsem se bála, že sotva se na chvíli odloučí, začne v úsudcích o něm sklouzávat do nejistoty a jen se chudák objeví, bude si u ní muset vydobýt ztracenou důvěru zpátky. Naštěstí se nic takového nekonalo. Uff!

Další, co mi na Paige bylo velmi sympatické, tak její snaha o autonomii. Pak to také není ten typ hrdinky, která třesoucí se čeká na zachránce, ale spíš tuto roli sama často přebírá. Vážně ji mám velmi ráda a nemůžu se dočkat jejích dalších osudů…

Nick v tomto díle dostal více prostoru a já si ho oblíbila tak, jak jsem to v Kostičase nestihla. Jeho charakter je skvěle napsaný a nepochybuji, že takového přítele by u sebe potřeboval každý. A to, jak Paige pořád říkal švédsky „broučku“ bylo roztomilé :-) Upřímně jsem za něj byla šťastná, když Paige řekl o Zekovi a pak jsem se málem vyjevila, když ho Emejci skoro zabili. Takové nervy!

Další, kdo dostal více prostoru, byl Jaxon Hall. Jak toho Bílého vazače nesnáším a zliskala bych ho na 3 doby, tak musím uznat, že jeho charakter je naprosto brilantně napsaný. Na začátku knihy jsem dost váhala, do které krabice ho vlastně zařadit. Na jednu stranu to totiž vypadlo, že pro Paige vlastně udělal hrozně moc a že se o ni opravdu bál a hledal ji - a naivně jsem věřila, že snad proto, že nějaká jeho mikroskopická část by mohla být lidská a jednoduše o ni mít strach. Čím dál jsem ale v knize postupovala, tím více jsem chápala Paige a její pohnutky ho „zradit“ a vydat se na nesnadnou cestu k získání titulu Kmotryně.

No a poslední kapitola? K tomu se vyjádřím v gifové recenzi. Ale asi už tušíte a tušíte správně ;-)

Nejlepší na konec. A taky nejsložitější. Vždycky se tady zaseknu a nevím, co napsat i když toho mám na srdci spoustu!

Strážce / Warden / Arcturus Mesarthim. Je sám o sobě jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým miluji tuhle sérii. Bez váhání a přehánění můžu říct, že je rovněž jednou z těch nejlepších postav, s nimiž jsem se kdy měla tu čest seznámit. Má neskutečné charisma sálající z každé strany, na níž se objeví byť jen jeho jméno. A jo, je to oficiální - jsem cvok. Přiznávám, že jsem několik hodně stránek prošmejdila očima předem a hledala velké „S“ a když tam bylo spolu s následujícími odpovídajícími písmeny, zapředla jsem blahem jako spokojená kočka :D

Už v recenzi na Kostičas jsem psala, že Warden je jako magnet a ve Vidořádu to platí trojnásob. Jeden by řekl, že 2 díly série jsou dost na to, abyste věděli o postavách zhruba vše, co potřebujete vědět. OMYL. Ve Vidořádu nám o sobě prozradil několik cenných informací, ale stále je to PRACHMÁLO. Obklopuje ho tajemná aura a to nejen proto, že je Refájec. Jeho postava má mnoho vrstev a zákoutí, do nichž asi budeme moci vždycky jen tak „nakouknout“.

Moje teorie? Scéna, v níž Paige znovu vstoupila do jeho snové krajiny, odhalila dost. Kromě trvalých jizev na těle má také pořádné šrámy uvnitř sebe. Tyhle prožité útrapy ho nejspíš přiměly (nebo i bez jeho vědomí) vše viditelné z jeho snové krajiny „odstranit“, aby ho jejich případná ztráta (nebo kdyby je někdo jiný viděl - kdo ví, co ta mrcha Nashira umí) nezranila ještě víc. Ale krásný a sklem chráněny (zatím) samotný amarant? To je nejspíš první krůček k vnitřnímu uzdravení a kdo má jeho růst asi na svědomí? :-) Třeba jich tam pak bude mít lány! Já vím, mluví ze mě snílek-romantik, ale takhle to prostě vidím! Navíc Kostičas byl věnovaný snílkům, takže na to mám vlastně právo! :D

PŘÍBĚH

Jak už jsem psala výše, tak Samantha Shannon ve Vidořádu vytvořila (kromě skvěle navazujícího děje na knihu první) pořádně složitý propletenec nové zápletky. Detektivní příběh s duchařskou tématikou navíc okořeněný o pořádně složité intriky / tajné dohody všech zúčastněných.

Přiznávám, že jsem se někdy častěji ztrácela v tom, kdo je který vidopán a vidopaní a která kočena nebo koč k němu / ní patří a jak do toho všeho zapadají - ale bylo mi to celkem šumák :D Nějak jsem se posléze chytila a pochopila hlavní osnovu. Jsem si jistá, že kdybych nebyla na mraky ze všeho ostatního ( ;-) ) určitě bych se orientovala víc.

Co jsem ocenila naprosto nejvíc, tak pozvolně se rozvíjející a sílící vztah mezi Wardenem a Paige. Víte, jak pořád básním melu o psychologickém vývoji postav? No tak zde to je rajská hudba! Je úžasné sledovat, jak kolem sebe ti dva pomalu našlapují, téměř jakoby se báli, že by nějaký nerozvážný a rychlý krok mohl ty drobné šlahouny, kterými se k sobě vážou, přetrhnout. Z jejich neobvyklého vztahu je cítit něha i vášeň, důvěra i strach, touha chránit i bojovat…

Moc jsem si užívala a byla neskutečně ráda též za ty „drobnosti“, kterými autorka jejich vztah posílila. Třeba když se Paige Wardenovi omluvila za to, co jen tak „plácla“, nebo první co Warden po šarvátce pohledem zjišťoval, byla Paigeina zranění… Vztah není jen o činech velikosti Grónska, jejž by měly silný cit dokázat, ale především, také o těch každodenních „drobnostech“. Prostě je miluju oba, a jak mi proti nim bude někdo říkat křivá slova, tak něco zažije!

Pokud se na Vidořád chystáte, tak počítejte s tím, že začátek bude (kromě samotného začátku) pozvolný a rozjíždět se bude pomaleji. Nicméně pak už se budete vézt jako na horské dráze a posledních zhruba 150 stran bude jako sjíždět Himaláje. Konec byl nejnapínavější částí knihy a tak by to být mělo (až na tu trochu moc drsnou šarvátku - já čekala, že bude drsná, ale zase AŽ TAK být nemusela). Konec samotný byl… NAPROSTO NEČEKANÝ. Cliffhanger, jak jinak. Naštěstí ne typu „hlavnímu hrdinovi jde o život“, ale spíš „hlavnímu hrdinovi a čtenářům jde o duševní zdraví.“ Ne že by to byla nějaká útěcha, ale věřte mi - jsou ještě horší cliffhangery ;-)

  

DOPORUČENÍ

Vidořád určitě doporučuji všem z vás, kteří jste četli Kostičas a líbil se vám, protože nepřečíst si pokračování prostě nedává smysl. Pokud jste 1. díl nečetli, pak s tímto posečkejte - mohli byste být nepříjemně zmateni a těžko se orientovat.

Jinak už se nemohu dočkat pokračování, které nese krásný název (a jsem upřímně zvědavá, jaký bude jeho český ekvivalent) The Song Rising. Ach :-)

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Vidořád je nesmírně povedeným 2. dílem série, která se začíná skvostně rozvíjet. Samantha Shannon v něm znovu odhaluje svůj nevšední talent pro složité a propletené příběhy v nichž nechybí akce, napětí, humor, romantika, silná přátelství a strašné zrady a složité intriky.

Těšit se můžete na rozmanité a originální postavy v čele se sympatickou a ráznou Paige a magnetizujícím Strážcem.

Gifová recenze:

Začínám číst...

Čekání na Strážce... 1. fáze

Čekání na Strážce... 2. fáze

Strážce nikde a Paige musí řešit problémy u Sedmi ciferníků...

Sonduju pár desítek stran dopředu a hledám Strážce...

... a najdu ho!

2. část knihy je nazvaná Zjevení Refájců

Terebell říká (vlastně nařizuje) Paige, aby použila zlatou šnůru

Paige najde Wardena...

... je sice v hrozném stavu, ale hlavní je, že žije!

Wardenova první věta ve Vidořádu

Paige a Warden se „pošťuchují“

Zek málem umře

22. kapitola a Strážce říká, že se „dlouho nezdrží“

„anebo si to ještě rozmyslí“

Aneb jak vypadala MOJE snová krajina v následující kapitole :-)

a na konci kapitoly...

„Bláznovství je relativní pojem, můj malý snílku.“

Šarvátka - v podstatě...

Paige řekne, že je Černá můra

Jaxonovi to šrotuje v mozkovně...

A moje mozkovna?

Jaxonovi to KONEČNĚ dojde a první, co z něj vypadne: „Cože?“

souboj Černé můry a Bílého vazače

1. fáze

2. fáze

Jaxon se snaží Paige rozhodit když jí říká, že ví o ní o Wardenovi...

Paige se stává Kmotryní

přichází Strážce a Refájci

Jaxon odhaluje svou pravou tvář...

Ale Paige je přesně tam, kde má být - jinými slovy: sedí vedle Wardena :-)

čekání na The Song Rising...

Tak se držme, přátelé-čtenáři, ať nám to čekání utíká! ;-)

Obrázky: pinterest.com, google.com