Jen jeden den - Recenze na knihu

Série: Jen jeden den 1 (1 of 2)

Originální název: Just One Day
Autorka: Gayle Forman

Český překlad: Květa Palowská
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2013, v ČR 2014
Počet stran: 346

Anotace:

Když americká studentka Allyson potká během svého výletu do Evropy na pouličním představení Shakespearovy hry Večer tříkrálový bezstarostného holandského herce Willéma, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. A když je osud na druhý den svede dohromady znovu, Allyson udělá něco, co by sama od sebe nikdy nečekala: změní všechny své plány a odjede s Willémem do Paříže.

Po jediném společně stráveném dni a jedné noci se jiskra rozhoří v jasný plamen… dokud se Allyson na druhý den nevzbudí a nezjistí, že je pryč nejen její milenec, ale také její luxusní hodinky a s nimi i sen o velké lásce. Za jediný den se život mladé dívky převrátí naruby. Allyson se vrací do Států a jako poslušná dcera podle přání svých rodičů nastoupí na vysokou školu. Během prázdnin však znovu utíká do Paříže – aby našla odpovědi, vášeň a možná i skutečnou lásku, která ji od onoho osudového dne nedává spát.

Můj názor:

Na tuto knihu mě navnadilo několik velmi kladných recenzí, zajímavá anotace a v neposlední řadě opravdu povedená ukázka na zadní straně přebalu knihy.

Nepochybovala jsem, že se mi kniha bude maximálně líbit a její četbu si užiju. A opravdu - první třetina knihy byla skvělá. Celkem sympatická hlavní hrdinka Allyson, která skoro ani nezaváhá, když se chystá udělat něco tak nezodpovědného jako jet s klukem, kterého nezná pořádně ani jeden celý den, do Paříže. Mé reálné já by něco takového samozřejmě NIKDY neudělalo, ovšem mé fantazijní (a mnohem dobrodružnější) já samozřejmě ANO. Takže jsem samo sebou byla zvědavostí bez sebe, co z toho bude.

Pobyt Willema a Allyson v Paříží byl skvělý. Dobrodružný, romantický a nakonec opravdu… nabral spád, který už se tak nějak „dal čekat“. Nad ním ovšem obě mé já svorně zavyly a mlátily hlavou do zdi. No nic, to jen tak na okraj.

Byla jsem docela zklamaná, že Willem zmizel ze scény tak náhle, ale ujišťovala jsem sama sebe (s každou další načatou kapitolou), že se už brzy musí objevit. Pane jo! Přestanu někdy být tak ŠÍLENĚ NAIVNÍ?

Jak jsem psala, tak jsem si první třetinu knihy užila, ale pak to už šlo z kopce. Opravdu mě to nebavilo, protože doba, kterou Allyson strávila ve škole a chvílemi byla na dně, pak zase ne… mě štvala. I když se samozřejmě z psychologického hlediska rozpoložení její postavy DALA POCHOPIT. To ano! Ale fakt musela být tak hróóózně dlouhááá???

Když se tedy nakonec Allyson konečně rozhoupala (!!!), a rozhodla se něco s tou nedořešenou Paříží - a především Willemem, po kterém se země slehla - něco dělat, málem jsem omdlela blahem.

Ovšem jen do doby, než mi došlo, že k onomu osudnému - DRUHÉMU - setkání, ke kterému celá kniha směřovala, a na které jsem čekala jako na smilování, dojde až v úplném závěru. Ale dobře - říkala jsem si, že to bude pořádný konec, na který se vyplatí čekat. Kdyby mi ale někdo řekl, že autorka tento první díl ukončí tak, jak ho ukončila, asi bych si 10x rozmyslela, jestli do knihy půjdu nebo ne.

Myslím si totiž, že existuje nějaká „nepsaná dohoda mezi spisovatelem a jeho čtenáři“ (jak by řekl Augustus Waters), kdy spisovatel uspokojí čtenářovu zvědavost aspoň natolik, aby čtenáře neklepla pepka. Gayle Forman se na tohle asi rozhodla vykašlat, protože dostat se k (SPOILER) nejočekávanější minutě celé knihy - tedy konečnému setkání Allyson a Willema - a utnout to v momentě, kdy se pozdraví a vejdou do jedné místnosti, je podle mě opravdu nefér. Mimo to také mistrovský tah jak přimět - ne přímo PŘINUTIT čtenáře, aby si chtěli přečíst pokračování, v lepším případě: koupili si 2. díl, kdy nám sám Willem vyloží, jak to tedy nakonec všechno bylo.

Tohle mě tedy na… naštvalo na nejvyšší možnou míru! Něco jiného je ukončit sérii v cliffhangeru, kdy už se aspoň něco STIHLO ODEHRÁT a ne poprvé, když se v knize něco SKUTEČNĚ děje. To je to samé, jako kdyby Harry Potter a Tajemná komnata skončil v momentě, kdy se Harrymu podaří do Komnaty vejít. Chápete? Tohle je pro mě od autorky vydírání a pěkně si to tím u mě pohnojila. Dokonce tak, že opravdu zvažuji, zda se do druhého dílu vůbec někdy pouštět, zda si ho jen nepůjčit v knihovně, přeskočit na ÚPLNÝ KONEC a přečíst si, co tedy nyní bude s Willemem a Allyson dál. Mám totiž neblahý dojem, že i druhý díl bude typ „bla bla bla“ po 90 % knihy a v posledních 10 % se něco zásadního odehraje. Ale třeba se pletu ;-)

Co se týče samotného příběhu, tak mě vskutku ničím neuchvátil avšak ani neurazil. Pokud by se zkrátil o polovinu a neskončil tam, kde skončil, tak bych určitě dala vyšší hodnocení. Takto to nemohla zachránit ani krásná Paříž a vcelku sympatická hlavní hrdinka. Jako postava mi ale v mysli více neutkvěla. Bohužel neměla to „něco extra“, co mají jiné hrdinky, které si pamatuji ještě 5 let po dočtení nějakého příběhu. Škoda. Potenciál tato kniha se svým námětem rozhodně měla…

Celkové hodnocení:

«««««

Kniha s velkým potenciálem, který se autorce (pro mě) naplnit nepovedlo. Příběh, ve kterém se něco děje na začátku a pak až na úplném konci. A konec = čtenářské vydírání, což považuji opravdu za velmi nepěkný tah od Gayle Forman.

Jen jeden den doporučuji těm z vás, kterým nevadí rozvláčné příběhy, kdy se k tomu nejzajímavějšímu dostanete až na konci a pak vás stejně čeká nepříjemný šok.

Styl psaní autorky není špatný, na začátku a na konci měl šťávu, ale jinak byl příběh vyplněn „omáčkou“, kterou, pokud by Gayle Forman zkrátila na polovinu, udělala by knihu mnohem záživnější a (pro mě) stravitelnější.

Tentokrát tedy pouhé 3 hvězdy - a opravdu mám nutkání jít ještě níž :-(

Obrázky: pinterest.com