O mě, knihách a dalších „věcech“

Poslední článek v rámci narozenin blogu :-) Chtěla jsem ho přidat mnohem dřív, ale bylo (a stále je) toho spousta, co musím stíhat, takže proto ono zpoždění, za které se omlouvám.

A o čem článek bude? Jak už napovídá název, tak bude o mě, protože se mi do dnešního dne ještě nepodařilo doplnit svůj profil, abyste věděli (pokud vás to samozřejmě zajímá), kdo stojí za tvorbou tohoto blogu, za jeho recenzemi, názory, příběhy a tak dál.

Pojala jsem pohled na sebe trochu jinak než jak je asi v „profilech“ zvykem, takže se dotknu více věcí a doufám, že se třeba v něčem také najdete. Vždycky jsem ráda, když se objeví někdo se stejným vkusem i názory, ale i za ty opačné jsem ráda, protože… kdybychom všichni byli stejní jako klony… byla by to nuda. Nemyslíte? :-)

Vím, že se hodně na blozích objevují články typu: „10 faktů o mě“ a za týden nebo pár dní dalších 10 - ale takhle rozkouskované mě to nebaví psát. Jsem toho názoru, že když už něco dělám, tak pořádně. A když mám napsat něco o sobě, tak jsem to vzala také pořádně - takže proto ta délka. Pokud nechcete, tak to prosím vás NEČTĚTE. Nemyslím si, že jsem zase tak zajímavá, takže to je jen pro zájemce a zvědavce :D

Já a…

Olomouc - radniční věž

... já

V první řadě něco obecného o mě. Moje skutečné jméno je Veronika (Anne Leyyd, které používám, je pseudonym). Je mi 25 let a momentálně žiji na 2 místech současně. Tím jedním je Olomouc, kde dokončuji studium na vysoké a většinu týdne trávím právě zde, tím dalším je jedna naprosto kouzelná, úžasná, překrásná vesnice na Střední Moravě, kterou opravdu považuji za svůj PRAVÝ domov.

... škola

Škola je u mě téma, na které když pomyslím, tak se musím smát. Už od mala jsem chtěla být zdravotní sestra a o jiném povolání jsem prakticky neuvažovala. Jako malá jsem byla taková… stydlivá, rudnoucí ve tváři pokaždé, když jsem měla před třídou promluvit, k čemuž se ještě přidalo to, že jsem opravdu mluvila VELMI potichu. Referáty a přednes básní pro mě bylo totální utrpení, nechápala jsem, jak někdo může být učitelem / učitelkou a den co den stát ostatním na očích. Tudíž jsem věděla jasně, že učitelkou NIKDY nebudu.

Jít na střední zdravotnickou školu byla jasná volba a díky Pánu Bohu jsem se tam dostala. Byla jsem nadšená a přesvědčená, že jakmile budu mít za 4 roky po maturitě, nastoupím do nemocnice a do konce života budu zdravotní sestra v nemocnici - na chirurgii. Vážně jsem se na to strašně těšila. O vysoké jsem prohlašovala, že na ni NIKDY nepůjdu, protože jsem si nedovedla představit, že bych před nějakou skupinou doktorů, docentů, profesorů atd. měla obhajovat svou práci, stát si za svým názorem a slovo „státnice“ ve mně vyvolávalo paniku.

Hm, nicméně - hádejte, co jsem udělala ve čtvrťáku? Správě - podala jsem si přihlášky na vysokou. Hlavním důvodem bylo to, že jsem nechtěla být jako Zdravotnický asistent a být ještě pod zdravotní sestrou, kam asistenti spadají. Ať žije české zdravotnictví a změny ve vzdělávání zdravotníků! No, ale k politice se vyjadřovat raději opravdu nebudu.

Takže jsem šla na vysokou a prožila v Olomouci na bakalářském studiu na UPOLu v oboru Všeobecná sestra, 3 překrásné, úžasné, bezvadné roky, na které velmi velmi velmi ráda vzpomínám. Samozřejmě to byly roky také velmi těžké, protože studium nebyla sranda a procházka růžovou zahradou, ale třída (ok, studijní skupina), v níž jsem měla možnost být, měla tu nejúžasnější sestavu a byly to mé nejlepší roky na škole vůbec! Skvělé holky (kluky jsme neměli) a moc ráda na VÁS VŠECHNY vzpomínám! :-)

A taky jsem zde přišla na to, že mnohdy celí slavní docenti, doktoři, profesoři a kandidáti věd jsou vlastně taky JEN lidé. Víte, jak poznáte člověka, který je opravdu hoden těch svých titulů? Jednoduše - neupozorňuje na ně, a když se spletete a docentovi místo „pane docente“ řeknete „pane doktore“ nedělá z toho vědu anebo si toho ani nevšimne. Ti další… no, na ty si musíte dát pozor, protože za blbé oslovení jsou schopni vám udělat 10 minutovou přednášku o „akademickém chování na akademické půdě.“

Pamatujete, jak jsem říkala, že být učitelkou jsem absolutně zamítla a vlastně o tom ani neuvažovala? Chm, no, tak hádejte, kam jsem si poté podala přihlášku na navazující magisterské studium? Pokud jste tipovali učitelství, tak máte bod ;-) Tady můžete vidět další potvrzení toho, že nikdy nemáme říkat nikdy.

Neustálé referáty a (někdy i povinné) účasti na konferencích s aktivní účastí v roli přednášejícího (za které jsem daného učitele, který nás tam „vyslal“, vždycky nesnášela) nakonec měly velmi pozitivní efekt, kterým jsem se tak nějak otrkala a… stát před třídou už najednou nebyl tak velký problém. Navíc mě to opravdu bavilo a baví :-)

Takže momentálně dokončuji magisterské navazující studium na UPOLu v oboru Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy. Vznešený název, že? :D V podstatě lze tento obor definovat tak, že pokud jej dokončíte, budete moci učit na školách středních, vyšších odborných i vysokých (např. mediky nebo bakaláře ve zdravotnických oborech) ošetřovatelské předměty (somatologie, klinická propedeutika, psychologie, první pomoc atd.) a další předměty, které s tímto souvisí. Pokud jste pravidelnými návštěvníky tohoto blogu (nebo mě znáte), pak víte, že nedám dopustit na psychologii… a teď už taky víte proč :-)

... víra

Jak uvádím na všech svých profilech, tak jsem věřící člověk - katolická křesťanka. Všude taky cituji svou kamarádku a udělám to i zde, která o sobě tvrdí: „Jsem věřící, a to je JEDINÁ věc, která je na mě normální.“

Pokud bych měla sestavit pyramidu, kde by na jejím vrcholu byly 3 věci, které považuji za nejdůležitější v mém životě, pak by to byla: VÍRA, RODINA, ZDRAVÍ.

Neuznávám názor, že když člověk vyroste v katolickém prostředí, tak víru zdědí a slepě následuje své rodiče nebo příbuzné. Každý člověk si musí sám projít určitými zkušenostmi a hodně uvažovat a NEBÝT pasivní křesťan, aby se rozhodl pro život věřícího člověka. Není to jednoduché, to mi věřte ;-) Zvlášť když se na vás TOLIK lidí, dívá jako na podivíny a myslí si, že víra je v dnešní moderní době přežitek a nechápe, co blázníte, že chodíte do kostela. Taková ztráta času!

No, věřte mi, že to ztráta času ROZHODNĚ není.

Jsem neskutečně šťastná, že můžu v Boha věřit, protože víra je opravdu jediná věc, bez které si svůj život nedovedu představit ANI TÍM NEJVĚTŠÍM OMYLEM. Je to úžasné, krásné a přesahující mít v životě alespoň jeden jediný, neměnný pevný bod. Jsem na víru hrdá, ale zda je i Bůh hrdý na mě… no, velmi o tom pochybuji, protože ty kopance a držkopády, které pořád provádím… Chjo. No, člověk se musí pořád snažit, pořád je na čem pracovat a pořád je co zlepšovat.

Nikdy jsem k víře nikoho nepřesvědčovala nebo nenutila a ani nebudu. Víra se nedá vnutit, k víře musí dojít každý sám. A tak jako já vám nemůžu dokázat - NIJAK - že Bůh je, tak vy mi nemůžete dokázat, že není.

Nemám nejmenší problém mluvit s nevěřícím člověkem, nebo příslušníkem jiného vyznání nebo církve. Pokud mi své názory nevnucuje, ale jen o nich diskutuje… nevidím důvod, proč s někým nemluvit.

... naděje

Nejmocnější věc na světě. Musím se přiznat, že na něco jsem opravdu zbabělec. Nebudu tady říkat na co, ale jsou věci, které bych neudělala a asi nikdy neudělám. Na stranu druhou - co se týče naděje, tak bych se nazvala jako bojovnice. Vždycky se ji snažím ve všem najít, a je to snazší, když máte jistotu, že ona VŽDYCKY NĚKDE JE. Někdy je malá jak špendlíková hlavička a vy se musíte podívat nahoru, pod sebe, za sebe, za roh, musíte ujít kus cesty, musíte na ni někdy počkat, ale VŽDYCKY někde je. Jde o to ji hledat a nezdávat se :-)

Navíc to říkala i Arwen a Aragorn - „Vždycky je naděje.“

Řekla bych, že tato věta se řadí k jedněm z těch, které považuji za svá životní motta. A tomuto prstenu, který jsem si kdysi koupila v Brně, říkám Prsten naděje, protože kotva je symbolem naděje a zde jsou 2 - jedna visí na druhé, jsou spolu spojeny, což je úžasná fyzická metafora a já mám tento malý kousek své šperkovnice nesmírně ráda :-)

... láska

Pokud naději považuji za nejmocnější věc na světě, pak lásku také + je rovněž nejkrásnější věcí na světě. Psát o lásce můžete, jak chcete a stejně ji nikdy nevystihnete. Má různé podoby, různou sílu, různé barvy… ale pokud ji v životě máte (a nemusí jít jen o tu lásku mezi partnery), tak máte tak nezměrný zdroj síly, energie a radosti, že si ani nedovedeme uvědomit, jak mocná vlastně je…

... nejistota

Pokud jsem mluvila o nejkrásnějších a nejmocnějších věcech, tak taky zmíním to, co považuji za to absolutně nejhorší a tím je nejistota. NESNÁŠÍM JI. Vím, že špatná zpráva je prostě hrozná a špatná a nedá se někdy nic dělat, ale nejistota je pro mě BEZPOČTUKRÁT horší. Když totiž nevíte, nemůžete dělat už tuplem nic. Nemůžete se dokonce ani v duchu připravit na to, co přijde, protože prostě NEVÍTE, co přijde. Je to děs - ten pocit mlhy, která je kolem vás, a která se prostě nezvedá, ať se stavíte na hlavu, jak chcete, ať chodíte, jak daleko chcete, ať tápete sebevíc… No, prostě… Brrr.

... psaní

Činnost, kterou naprosto miluji :-) Náročná, nervydrásající. Velký časožrout je to. Kromě toho ale také činnost velmi krásná, úžasná, nabíjející, cituplná a obohacující. Nevyměnila bych ji za nic. Je to pro mě způsob, jak převést něco ze své hlavy na světlo a umožnit dalším, aby to viděli, aby vlastně viděli část mě, protože ať už se proti tomu stavíte jak chcete - na stránkách a v písmenech čehokoliv, vždycky odhalujete část své duše, svého vnímání, svých pocitů, svých představ.

A pokud si někdo přečte, co napíšu a líbí se mu to? Pro ty, kdo tenhle pocit nezažili, se to těžko popisuje, ale je to zkrátka nádhera a neskutečně vás to nakopne a povzbudí. A pokud si někdo přečte to, co napíšu a nelíbí se mu to či napíše kritiku? Pro autora, kterému záleží na upřímnosti, a který se chce posunout, tak je to… bolestivé. To ano. Přece jen jste tomu věnovali čas a úsilí, ale nakonec to oceníte. Stejně tak to oceňuji i já a opravdu si VELMI VÁŽÍM objektivní kritiky a jsem za ni neskutečně vděčná.

                  

... fantazie

Zdroj: pinterest.com

Jedna z nejúžasnějších věcí na světě. VÁŽNĚ! :-) Ani nevíte, jak strašně moc je mi líto lidí, kteří na ni kašlou, nevyužívají ji a nechávají ji zakrnět. Nad tím bych brečela. Miluji ten prostor ve své mysli, kde jsem PANÍ jen a jen já, kde si můžu dělat, co chci, můžu se přenést, kam chci, vytvořit na místě cokoliv, mluvit s kýmkoliv a kdykoliv.

Opravdu bych nechtěla, aby lidé na ulici, kolem kterých chodím, viděli to, co se mi v hlavě odehrává, protože to by bylo… úúúh. Právě před 2 dny jsem šla z kopírky, v uších mp3 s Two Steps from Hell a… Boj o Středozem byl proti tomu, co jsem v hlavě viděla, nic :D Tímhle tady ale nechci machrovat, kdo ví jak si myslím, že mám skvělou představivost. Naopak. Jsem si naprosto jistá, že ta moje fantazie je ještě slabý odvar. Co se tím snažím říct, je to, že si bez ní neumím svůj život a svůj vnitřní svět představit, že ji považuji za VELMI důležitou a nabádám každého, aby ji využíval.

Zkusili jste někdy jet vlakem nebo autobusem, pustit si do uší hudbu a sledovali jste ubíhající cestu a přitom se vám v hlavě rodily úžasné honičky na koních, boj s darebáky, nebo jste se třeba romanticky proletěli po obloze? :-) A někdy k tomu ani není hudby zapotřebí, prostě to VIDÍTE, ať se děje co se děje. Prostě úžasné…

Ale taky je třeba si pamatovat, že: „Nestačí jen prodlévat ve snách a zapomenout žít.“ Víte, kdo to říkal? Správě, Albus Brumbál :-)

Svou fantazii, ten prostor ve své mysli, vidím jako nekonečnou louku se stromy a vodopády kolem, kde je spousta a spousta dveří a každé vedou buď k nějaké knize, filmu, mému vlastnímu příběhu (těm sepsaným i těm, které dosud jen nosím v hlavě), mým představám, které se mi v hlavě rodí při poslechu různých skladeb a písní… A tak bych mohla pokračovat ještě hodinu…

Takže - FANTAZIE - používejte ji a rozvíjejte ji! Prosím! Samozřejmě v tom dobrém. Ne vymýšlet způsoby nového mučení. I fantazie by měla být využívána v dobrém a pro dobré věci.

... četba a knihy

Další veledůležitá součást mého života, bez kterého si jej neumím představit a neskutečně lituji lidi, kteří na knihy kašlou a chodí kolem nich jako kolem horké kaše, ze které si ani po jejím vychladnutí nelíznou.

Musím se přiznat, že ke knihám - učebnicím - mám tak trochu antipatii, protože už toho soukání informací do hlavy mám po krk.

Všechny ostatní knihy ale vítám s otevřenou náručí a jít kolem knihkupectví je neskutečně krásné zpestření procházení po městě :-)

A pokud jste ještě neviděli tento kraťas, který by měl povinně vidět každý knihomol, tak na něj prosím mrkněte ;-) Věřím, že pokud opravdu knihy MÁTE RÁDI, tak z něj budete nadšení.

Fantastis Flying Books

Oblíbených spisovatelů a knih mám VELMI mnoho a tato skupina se často rozrůstá.

Kdybych měla vybrat 5 knih, které považuji za své NEJ NEJ NEJ, tak by to byly tyto: Quo vadis od Henryka Sienkiewicze, Hostitel od Stephenie Meyer, Zlodějka knih od Marcuse Zusaka, Vykoupená láska od Francine Rivers, Harry Potter od J. K. Rowling.

TYTO knihy doporučuji všem a všemi 10, takže pokud je neznáte, přečtěte si je. Jsem přesvědčená, že nebudete litovat.

Samozřejmě, že Bible je kategorie sama pro sebe. Kniha knih, kterou často není snadné číst, protože tne do živého, ale obsahuje odpovědi na všechno. A ne, není přežitá a nikdy nebude - je totiž nadčasová.

A ještě moji oblíbení spisovatelé a spisovatelky: Henryk Sienkiewicz, Stephenie Meyer, Marcus Zusak, J. K. Rowling, Tahereh Mafi, Christopher Paolini, Kerstin Gier, Colleen Houck, C. S. Lewis, Jacqueline Pascarl, Karel Čapek, Ladislav Kubíček, Guillaume Musso, Francisco X. Stork, Gilles Legardinier, Veronica Rossi, Veronica Roth, Colleen Houck, Kateřina Petrusová, Lauren Oliver, Marie Lu, Cynthia Hand, Beth Revis, Kendare Blake, Amy Tintera, Erich M. Remarque, John R. R. Tolkien, Amálie Kutinová, Felix Háj.

... hudba

Zdroj: pinterest.com

Dám bez ní maximálně den. Spolu s knihami jeden z mých nejvěrnějších společníků. Poslouchám ji vždycky, když je to aspoň trochu možné. U čtení ne. Než jsem začala číst před několika lety Eragona, tak mi to nevadilo, ale od této knihy jsem už hudbu mít puštěnou nemohla, protože jsem se pak na četbu nedokázala soustředit.

Jsem eklektička - líbí se mi spousty žánrů, ale některým se vyhýbám jak kočky Xemeriusovi.

Mezi mé absolutní favority, osvědčené mnoha lety (nebo měsíci), paří:

Lifehouse, Westlife, Josh Groban, Yiruma, Alex Band, Adele, Britt Nicole, Demi Lovato, Ed Sheeran, Emeli Sandé, Evanescence, One Republic, Birdy.

Musím zmínit ještě naprostý skvost, za který se peru, jen co ho někdo pomlouvá. Ne, že by se o to zatím někdo pokusil :-)

Two Steps from Hell - skupina skladatelů, kteří vytváří trailerovou hudbu, velmi dramatickou, akční, citlivou a dojemnou současně. Miluji tyto skladatele, hudebníky, zpěváky, sbory… Absolutní skvost bez debat!!!

A jejich zakladatel a můj oblíbenec - úžasný Thomas Bergersen, do kterého jsem se zamilovala díky (všemu co složil, samozřejmě), ale nejvíce kvůli skladbě Promise. Klenot, klenot, klenot! Pokud jste neslyšeli, tak si to pusťte ALE za určitých podmínek: zesilte si hudbu tak, aby byla slyšet pořádně, ale ne tak, abyste ohluchli, zavřete při této skladbě oči a nechte se jí pohltit a zkuste vnímat na těch pár minut jen tuto hudbu a nemyslete na nic jiného. Pokud to neuděláte, nebudete z toho mít takový požitek, to mi věřte ;-)

Thomas Bergersen - Promise

A ještě jeden skvost z dílny Two Steps from Hell - skladba To Glory. Pokud se na tuto skladbu soustředím a opravdu ji vnímám, vždycky mi naskočí husí kůže. Úžasná, má neuvěřitelně silný náboj. Byla a je mi neustálou inspirací pro jednu scénu, kterou tak jasně vidím se své hlavě, a kterou se mi doufám jednou povede v Armenilu napsat tak, aby z ní vyzařovalo to, co se mi v hlavě odehrává.

Two Steps from Hell - To Glory

No a vedle Two Steps from Hell stojí další můj favorit a to velmi podobné seskupení lidí v Immediate Music.

Jelikož jsem také nadšený filmový fanoušek, poslouchám VELMI - opravdu VELICE - často různé soundtracky k filmům a seriálům. A zde bych zase ráda uvedla pár svých favoritů:

John Williams - Zdroj: pinterest.com

John Williams - pokud tohle jméno řeknu a někdo neví, o kom mluvím, no tak mě upřímně a slušně řečeno naštve. Tohle jméno a především člověk je totiž LEGENDA. A jeho hudbu ZNÁTE VŠICHNI - opravdu. Pokud jste posledních 60 let nežili někde ve srubu na Sibiři bez přístupu k informacím k okolnímu světu, tak jeho hudbu znáte.

Harry Potter, Star Wars, Jurský park, E. T. Mimozemšťan, Indiana Jones, Sám doma, A. I. Umělá inteligence, Válčený kůň, Zlodějka knih, Schindlerův seznam, Gejša, Sedm let v Tibetu a tak bych mohla pokračovat až do rána. Takže… už víte, kdo je John Williams? :-)

Dále mí oblíbenci: John Powell (trilogie o Jasonu Bourneovi, Zelená zóna, Loupež po italsku, Jak vycvičit draka), Hans Zimmer (Mission Impossible II, Spirit - divoký hřebec, Sherlock Homes 1 + 2, Muž o oceli, Temný rytíř povstal, Piráti z Karibiku), Elmer Bernstein (Sedm statečných, Vyvolávač deště, Správná dívka, Velký útěk, Jako zabít ptáčka), Ramin Djawadi (Prison Break, Souboj Titánů, Iron Man), Patrick Doyle (Eragon, Thor), Harry Gregson-Williams (Narnie 1 + 3, Princ z Persie: Písky času).

Dále mám ráda tyto interprety, od kterých ale poslouchám jen některé skladby. Většinou tak 10 - 20 oblíbených písní: Cary Brothers, Enya, Florence & the Machine, Gabrielle Aplin, Imagine Dragons, Jack Savoretti, Jennifer Lopez, Selena Gomez, Lana Del Rey, Linkin Park, The Rasmus, Nelly Furtado, Ne-Yo, Plumb, Pussycat Dolls, Sara Bareilles, S Club, Within Temptation, Beyoncé, The Script, Ellie Goulding, Nina Nesbitt a další…

A co se týče vážné hudby? Rozhodně vítězí P. I. Čajkovskij, B. Smetana, C. Debussy.

Takže opravdu vidíte, že já a hudba… jdeme dohromady :-)

... filmy a seriály

Zdroj: csfd.cz/Zefill

Kromě knih a hudby jsem též milovnice filmů. Vyjmenovat své oblíbené se ani nebudu pokoušet, protože bychom tady byli do rána. Takže jen takový nástřel: Harry Potter, Star Wars, filmy s Maureen O’Harou, Fredem Astairem, Genem Kellym, Ginger Rogersovou, Audrey Hepburn, Julií Andrews, Gregory Peckem, Charletonem Hestonem, Stevem McQueenem (zlatá éra starého dobrého Hollywoodu - pokud vám tato jména nic neříkají).

Filmy z produkce Disney, Pixar, Marvel (ano! Iron Man, Avengers, Thor, Spiderman) a všechny další o superhrdinech (Batman JEDINĚ s Christianem Balem, Captain America - jsou skvělé!).

Černobílé filmy české a to především s Vlastou Burianem, Theodorem Pištěkem, Jaroslavem Marvanem a spoustou dalších. České filmy posledních let absolutně ignoruji, protože jsou ubohé a ve snaze být „moderní a vtipné“ dopadnou otřesně viz Máj, Román pro ženy atd... Fuj.

Mám ráda dramata, romantické filmy (ne typické slaďárny, ale musí mít hlavu a patu), fantasy, sci-fi (Star Wars vedou, ale Star Trek mám taky ráda), životopisné filmy, komedie, sportovní snímky a některé psychologické horory (jinak je ráda nemám, střeva a useknuté ruce podle mě patří do nemocnice + na vystrašení sebe samotné si vystačím taky sama :D).

Seriály sleduji jen některé a jen když na to mám náladu a čas, ale své oblíbené přece jen mám: Sherlock, Bones, Arrow, Once Upon A Time, Cesta vzhůru, Perry Mason, Colombo, Prison Break, Legend of the Seeker, Můj přítel Monk, Lékařské záhady, Temný rytíř.

Opakuji, že toto byl jen chabý nástřel těch filmů, které považuji za skvělé, a pokud byste náhodou ještě chtěli o mém filmovém a seriálovém vkusu vědět víc, navštivte můj profil na CSFD. Filmy s 5 a 4 hvězdičkami doporučuji ;-)

... zvířata

Zdroj: pinterest.com

Mám ráda všechny. Opravdu. Kromě pavouků… (i přesto, že Peter Parker je můj fantazijní bratr od 8. třídy) a lesklého černého podkamenního hmyzu…

Miluji psy, koně, vlky, sovy, delfíny. A na vlky obzvlášť nedám dopustit. Neskutečně mě štve, že jsou symbolem zla a nebezpečí, když právě z JEJICH VLČÍHO chování bychom si my - lidé mohli vzít příklad. O vlcích už chci dlouho napsat článek, takže snad se tady v dohledné nebo pozdější době objeví.

Sovy miluji od 7. třídy, kdy jsem se poprvé seznámila s Hedvikou :-)

Delfíny ani nevím od kdy… Asi odjakživa :-) Jsou to neskutečně fascinující a chytří a krásní tvorové.

10 zajímavostí o mě

1) Jsem typ člověka, který si zakládá na vizuálním prostředí kolem sebe, proto potřebuju barvy, tváře, přírodu (živou nebo na obrázku). A to nejen kolem sebe, ale i v prezentacích, přípravách na vyučování… prostě všude MUSÍ být živo a pestro.

2) Jsem příšerná detailistka na určité věci. Například: když píšu recenzi na knihu nebo film, hodně času trávím při vybrání obrázků, protože mi nestačí jen knihu vyfotit, ale potřebuji VIDĚT, jak to či ono vypadá, jak si představuji hrdiny, prostředí, důležité předměty. Chci také, abyste vy viděli mou představu :-) A někdy mě to stojí hodně času. Například recenze na Měděného jezdce mě stála (od sepsání, doplnění obrázky a gify) více než 7 hodin práce. A je to přečtené za 5 minut… :D

3) Nejsem vybíravá v jídle. Kromě rýžového nákypu sním opravdu VŠECHNO. Nemám ráda lidi, kteří věčně nejsou spokojení s tím či oním jídlem a brblají u něho, případně nedojídají a vyhazují ho. Vždycky, když mám tendenci taky „brblat“, tak si vzpomenu na bezdomovce vybírající jídlo z popelnic nebo lidi v Africe a dalších částech světa, kteří nemají co jíst. A pak to, nad čím ohrnuju nos, ve mně zmizí jak největší pochoutka.

4) Jsem absolutní výkvět prokrastinace. Dokážu odkládat VŠECHNO, dokud to opravdu nehoří. Naliskala bych si za to, ale jsem nepoučitelná. Chystám se ale na knihu Konec prokrastinace, tak snad mě něco nakopne :D

5) Nemám ráda lidi, kteří se nudí, kteří říkají, že NEVÍ, co mají dělat. Zatřást s nimi! Je tolik věcí, co by mohli dělat, stačí jen zapojit trochu mozek a oni NEVÍ!!! ÁÁÁ! Já bych kolikrát potřebovala, aby měly některé dny 72 hodin!

Zdroj: pinterest.com

6) Jen jednou jedinkrát v životě jsem se nechala ovlivnit hrdinkou ke změně vlastní image. Byla to Evey v podání mé nejoblíbenější herečky Natalie Portman ve skvělém snímku V jako Vendeta. Ano, kdo tenhle film znáte, tak už tušíte :-) Šla jsem úplně na krátko na 2,5 cm a bylo to SUPER. Po 2 letech jsem si pak nechala vlasy zase narůst a před rokem jsem zase šla úplně na krátko. A zřejmě u toho zůstanu. Už ne kvůli filmu, ale kvůli praktičnosti a myslím, že mi to zkrátka sedí víc :-)

7) Bytostně nesnáším, když hrdina v knize kouří. Ve filmu mi to ani tak nepřijde, ale v knize to nemůžu vystát. Vážně mi to vadí a drásá nervy. Že, Alexandře Bělove, hmm?

8) Když mě nějaký film nebo kniha nadchne, snažím se udělat VŠECHNO pro to, aby nadchla lidi kolem mě. Aby si přečetli knihu nebo se podívali na film. A absolutně nechápu, když se jim to nelíbí. Selhávám v jediném - už roky bojuju s mamkou, aby se podívala na Star Wars a zatím bezúspěšně. Fakt nevím, kde dělám chybu :D

9) Už jsem dostala 4 nabídky k sňatku. 3 od pacientů v nemocnici (a nebyli to pacienti z psychiatrického oddělení) a 1 od paní, která mi „nabízela“ vnuka. Naneštěstí jsem musela říct „ne“. Čekám na pátou :D

10) Sbírám originální komentáře, které mi čtenáři napíšou. A ten nejoriginálnější, který jsem kdy dostala?

Byl k Ceně odvahy od jedné čtenářky:

Vždycky mi zvedne náladu a musím se smát, když si ho přečtu :D

Tak, to by snad o mě už opravdu nadobro stačilo ;-) Doufám že ti, které to zajímalo, ukojili svůj zájem :-)

A pokud se chcete ještě podívat na pár fotek, které patří k tomu, co patří nějakým způsobem ke mě, tak se můžete mrknout zde ;-)

Jak už jsem psala, tak tuhle Černou cestu miluji :-)

 Nyní již víte, že žiju na 2 místech současně, což velká spousta z vás zná na vlastní kůži. Takže si asi dovedete živě představit, jak to tak vypadá: část věcí tady, část věcí tam. Někdy musíte věci přetahovat jako kočka koťata.

Stejně tak to dopadá i s mými knihami. Nějaký část doma, nějaká část v Olomouci. Bohužel se nemůžu pochlubit vlastní knihovnou. Bydlíme v domě, kde pořád je nutné něco kupovat, spravovat a zařizovat naléhavější věci, takže knihy máme uskladněné v krabicích nebo skříních, aby se na ně neprášilo.

Proto jsem si udělala takovou mini-poličku na vlastním stole doma, kam dávám knihy, na které se chystám, nebo se na ně právě ráda dívám :-)

Kompletní série Harryho Pottera kousek vedle je už nedílnou součástí našeho pokoje. A jelikož musím využívat každého volného místa, zdobí nám z boku tiskárnu :-)

A už se přesouváme do Olomouce. Na privátu zde mám knihovnu, ale jak si může všimnout, tak knihy s příběhy uvnitř zaujímají jen velmi MALOU část. Zbytek jsou učebnice, slovníky, složky, skripta, skripta, skripta, skripta a... jo vlastně! - další skripta! 

Někdo se může pochlubit sbírkou od nakladatelství CooBoo nebo Baronet či Knižní klub, já se můžu pochlubit bohatou sbírkou knih od Grady :D

A kdyby vás zajímalo, kde vznikala a vzniká podstatná část Ceny odvahy, recenze, články na blogu a další věci, kde se učím a mučím, kde také hodně čtu - tak zde je můj pestrý, drobnostmi a obrázky plný pracovní stůl a pracovní kout na privátu v Olomouci :-)

Obrázky měním dle nálady a tématu, kolem kterého se právě nejvíce pohybuji, takže právě nyní zde můžete vidět hodně Divergence :-)

Na Vánoce před 2 lety jsem dostala od mamky toto krásné vydání Bible.

Ale musím se přiznat, že jsem zatím častěji otevírala tento kapesní Nový zákon, který se opravdu krásně vejde do kapsy a který jsme dostali v prvním ročníku na zdravce :-)

Když jsem tak obklopená skripty, tak vám ukážu i své naprosto nejoblíbenější. Je to skriptum do Patofyziologie, kterou jsme měli ve 2. ročníku na bakaláři. A toto úžasné skriptum od Martina Vokurky mám skutečně nejraději, protože je velmi přehledné, logicky sestavené, doplněné poznámkami a především sepsané tak, že si nemusíte češtinu překládat do češtiny :-) Ten obrázek jsem si tam dala sama, ten nebyl jeho součástí.

Učení na tuhle zkoušku mě opravdu MOC BAVILO, protože tento předmět je neskutečně zajímavý! Musíte totiž vědět, jak lidské tělo funguje za fyziologických podmínek a potom taky, jak reaguje, když se děje něco patologického. Tedy když nastoupí nemoc a tělo se brání...

To, jak všechno funguje, navazuje na sebe, je propojené, všechno souvisí se vším a vzájemně  se ovlivňuje, mě přivádí k dokonalému úžasu a nechápavosti nad těmi, kteří tvrdí, že se to všechno „samo vyvinulo“.

Jeden docent, kterého jsme měli na farmakologii, nám při přednášce říkal, že například lidský mozek je natolik složitý a úžasný orgán, že lidstvo stejně nikdy nepřijde na všechny procesy a funkce, které má, které se v něm odehrávají... Prostě ÚŽASNÉ! A jasně! - vyvinulo se to „samo.“ Žádná vyšší moc...

Opravdu jsem se do toho učení tehdy ponořila tak, že jsem si všude po okrajích psala poznámky, barevně si všechno označovala... Moc ráda na to vzpomínám a těším se, až se do toho skripta zase začtu :-)

Chcete vidět nejdražší knihu, jakou jsem si kdy koupila? Tak tady je. Anatomie od Radomíra Číháka. Medici znají více než dobře. Jsou 3 díly. Já jsem si kupovala 2, ten třetí mám naštěstí v pdf.

Jeden díl jsem kupovala za 1500 Kč. No, a pak se jeden může divit, že nejsou peníze na beletrii :-( Učebnice Fyziologie... 700 Kč. Chjo. Informace jsou dnes nejdražší.

Jen takové drobnosti pro radost za pár korun :-)

A na úplný konec pár fotek naší milovné, skvělé Ťapky, která (pochňura jedna) včera málem spáchala sebevraždu. Utekla nám a vyrazila na cestu, kde málem smetla cyklistu a pak si ještě dala závody s autem! No, měli jsme z ní všichni - mamka, segra i já infarkt, ale ona si to DĚSNĚ užila!

Takhle se relaxuje... :D

Jako královna louky :-)

U Moravy - ani krok do vody, jen pěkně na břehu...

Někdy je to úplná psí modelka :-)

A už jsme opravdu konečně na konci! Uff :-)

Doufám, že se vám tento poslední článek v rámci narozenin blogu líbil, něco vás snad i pobavilo a budu se těšit třeba na vaše komentáře a další návštěvy. Děkuji vám za pozornost! :-)

Obrázky: není-li uvedeno jinak - 2014 © Anne Leyyd