Kukačka - Recenze na knihu

Autorka: Karolína Limrová

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
Počet stran: 561

Anotace:

Sedmnáctiletá Marie žije na ulici a živí se, čím se dá – především krádežemi. Při jedné z nich je chycena, ale místo, aby byla předána policii, dostane na výběr. Když se bude vydávat za Pamelu Kingovou, dědičku sítě čerpacích stanic King Petroleum, získá bohatství, o jakém se jí ani nesnilo. Pokud odmítne, čeká ji život ve zdech důvěrně známého žaláře…

Marie zvolí první možnost, aniž tuší, že Pamela byla zasnoubená s Aaronem Collinsem, mladým naftovým magnátem. Má jít o sňatek z rozumu, o obchod s jasně danými pravidly. Jenže Aaron je v soukromí úplně jiným mužem, než o jakém Marie četla v novinách, a mladá dívka postupně zjišťuje, že se ocitla v pasti, ze které vede jen jedna cesta – a ta ji může stát život…

Můj názor:

Když jsem si poprvé přečetla anotaci této knihy, udělala jsem jediné: zavrhla ji s tím, že s tímto příběhem prostě nebudu ztrácet čas. Typický děj, předvídatelná zápletka, nudné postavy. Na dlouhou dobu jsem o knihu ani nezavadila. Avšak minulý týden (kdo ví proč) jsem na ni zase narazila a tentokrát už mi to prostě nedalo a řekla jsem si, že se do ní zkusím začíst. Možná za to mohl fakt, že jsem potřebovala vypnout z práce a číst něco nenáročného. Každopádně… (jak asi poznáte z hodnocení) jsem se ve svých jasnovideckých vizích ZASE sekla.

Samozřejmě, příběh jako tento má (jako všechny romány) prvky, s nimiž prostě musíte počítat. Ale to je asi přesně důvod, proč je čteme, že? :-)

Musím opravdu přiznat, že jsem ani omylem nečekala, že mě příběh po Prologu a 1. kapitole tak ŠÍLENĚ chytí. Opravdu - přišla jsem utahaná jako kus hadru po 8 večer z práce, dala si večeři a řekla si: „Tak se do té Kukačky na chvíli pustím.“ Schválně si tipněte, kdy jsem šla spát. Pokud hádáte, že až kolem 2 ráno, tak máte bod ;-)

Karolína Limrová píše neskutečně čtivě. Nevěřila jsem, že bych mohla najít další českou autorku (po Kateřině Petrusové), jejíž styl by mi tak sedl, ale stalo se. Možná mi sedí ještě víc než K. Petrusová.

Příběh sám o sobě byl bezvadně propracovaný. Nebyly to žádné plácy plác aby se neřeklo, příběh „nějak“ držel, hory romantiky, trocha napětí a šlus. Kdepak! Autorka si dala práci s logickou návazností, propracovala děj od detailů kolem akciových společností, manažerských „věcí“, plastických operací až po policejní vyšetřování a právnické kličky. Zkrátka jsem nenašla žádné faktické chyby (mohu-li to jako manažerský a právnický laik posoudit), které by mě práskly do očí, a já si říkala, že tady to nesedí a nemá to ani za mák rozumu.

Ocenila jsem, že Karolína Limrová netlačila na romantiku a neprala ji na každou stranu. Díky tomu se vyhnula trapným klišé, nerozpitvávala erotické scény, a tudíž z nich neudělala nic nechutného, ale nechala jim JISKRU a skutečný a velmi pěkný nádech citu a romantiky.

Co se týče postav tak tentokrát začnu Aaronem Collinsem, protože to je snad první mužská postava, kterou jsem si zamilovala během 2 stran. Nepřeháním. Proč si mě získal tak rychle? Protože na konci Prologu nedokončil tu větu, kterou načal. Neřekl to, co měl bezpochyby právo říct „na plnou hubu“. Tím mi o svém charakteru podal tak přesvědčivý důkaz, že jsem už nepotřebovala víc, abych mu propadla.

Jeho povaha byla velmi osvěžující, rázná a přímá. Líbil se mi jeho humor a cílevědomost, zodpovědnost, ochranitelské instinkty a inteligence. Třeba jen tak pro příklad jsem zcela lehla u scény, kdy jeho bodyguard a asistentka šli na oběd. To, co Aaron udělal nemělo chybu :D

Mimochodem - mám pocit, že mám vážně velkou slabost pro muže, kteří se jmenují Aaron :-) Že, Warnere, že Collinsi? :-)

Marie byla bezvadná hlavní hrdinka - se svou hlavou, prostořeká (ale zase ne přes míru), milá, hodná a drzá. Dovedla jsem se do ní velmi dobře vžít, a i když mi na konci trochu vadilo, že skoro pořád brečela, nedovedla jsem se na ni kvůli tomu zlobit. Prostě mi přirostla k srdci a opravdu mě mrzí, že jsem se s ní na konci musela rozloučit.

Madam Kingová - huf! Měla jsem z ní velmi smíšené pocity stejně jako Marie. Pořád jsem se potácela mezi tím, že jsem ji chápala a tím, že bych s ní ráda zatřásla a profackovala ji, aby jí došlo, co je opravdu důležité. Její charakter byl vystižen velmi dobře a bezesporu byl jedním z těch originálních, které příběhu dodaly jednak šmrnc a pak taky skutečný nádech reality.

Bob King - je snad někdo, kdo tuhle postavu jednoduše nemiluje? :-)

Trish - tu bych zakopala na zahradě a nechodila ji zalévat. Pochňuřina jedna.

Kniha plynula velmi svižně. Stále se něco dělo a opravdu odtrhnout se od ní byl PŘÍMO NADLIDSKÝ výkon. O čemž taky může svědčit fakt, že jsem těch 560 stran přečetla za pouhé 2 dny. A pokud dumáte nad tím, co se pro všechno na světě, na těch 500 stranách řeší, tak se zkuste začíst a uvidíte, že byste byli možná rádi za 1000 stran :-)

V příběhu nechyběl humor ani okamžiky napětí, již zmíněná romantika a především tak bezvadná ústřední dvojice, že v románech další podobnou hned tak nenajdete.

Kukačku bych doporučila především těm z vás, kteří máte rádi romantické příběhy nepostrádající hlavu a patu, milé postavy, které se chovají racionálně a kterým budete držet pěsti jako o život a zkrátka - dokud nedočtete, nebudete mít klid :-)

Myslím třeba, že pokud se vám líbila Bez naděje od Colleen Hoover, oceníte i Kukačku. Sice v ní nenajdete tak „drsné“ rozuzlení, ale inteligence knihy vám bezpochyby udělá stejně dobře ;-)

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Velmi dobře napsaný román, který nepostrádá logiku a opírá příběh také o rozum a nejen romantiku. Ta je však rovněž podaná bezvadně a ústřední dvojice - Marie s Aaronem - se vám zadře pod kůži tak, že se jí po dočtení nezbavíte.

Krásný příběh o tom, jak k sobě 2 lidé mohou najít cestu skrz podvod i postavení se čelem bolestné pravdě.

Hodnocení v gifech:

Já na začátku:

Chování madam Kingové:

Kdykoliv se na scéně objevil Aaron:

Když Marie SPOILER řekla Aaronovi pravdu v ten nejnečekanější moment:

Když Aaron přednášel svůj návrh SPOILER soudkyni:

Aaron zboří SPOILER polovinu skleníku a ještě chce dělat, že se nic nestalo :D

A já na konci?

Ukázka z knihy:

„A teď mi tam můžete něco napsat,“ zaradovala se paní Cooperová.

Docela mi to trvalo. V psaní na počítači jsem příliš velkou praxi neměla. Postupně jsem vyťukala jednotlivé hlásky.

pripadam si jako kreten

Paní Cooperová se zasmála: „Rozumím vám. Měla byste vidět mě, když jsem poprvé sedla k počítači.“

Zakroužila jsem prstem nad písmeny a tentokrát celkem rychle napsala pivo.

„Vy jste veselá kopa, slečno. Na takové věci můžete zapomenout. Vaše tělo má momentálně dost práce s regenerací. Nebudeme ho zatěžovat. Zdravá a vyvážená strava je přesně to, co teď potřebujete.“

A bodře dodala: „První dva dny si pošmáknete jen na kaši. Brčkem.“

kur

Setkaly jsme se pohledem. V té laskavé tváři se najednou objevil varovný výraz.

nik

„No vidíte! Už vám to moc pěkně jde,“ řekla spokojeně a vzala si od mě obklad.

Rty mě pálily, a jak přicházely k sobě, nepříjemně v nich škubalo. Měla jsem pocit, že mi tu pusu snad úplně zašili.

„Dám vám něco proti bolesti,“ pokračovala paní Cooperová a přinesla mi prášek a sklenici vody s brčkem. Počkala, dokud jsem ho nezapila.

„Jste unavená?“ zeptala se.

Zavrtěla jsem hlavou. Prospala jsem dvanáct hodin a jediné, co mě trápilo, byl bolavý zadek.

proc me boli zadek

Zářivě se usmála. „Doktor Bradley vám nevysvětloval, jak se zvětšují rty? No, nejpřirozenější je metoda vlastního štěpu. To se odříznou kousky hlubokých vrstev kůže z jiné části vašeho těla a použijí se ke zvětšení rtů.“

ale me boli zad

Vtom mi to došlo. Vytřeštila jsem oči.

„On hi dal hrdel hísto husy?!“

„Nemluvte, slečno! Alespoň dva dny! Nebo se naruší tvar!“

zrcadlo!!!!!!!!!!

„Nemusíte do toho displeje tak bouchat,“ zabručela paní Cooperová. „A v zrcadle nic neuvidíte. Jen oteklou fialovou tkáň. To vám moc sebevědomí nepřidá. Jestli se bojíte, že bude něco poznat, tak vás ubezpečuji, že nebude.“

Vypadalo to, že se opravdu zlobí.

Pomalu jsem vydechla a provinile jí vrátila ledový obklad.

omlouvam se

Okamžitě se začala usmívat. Zřejmě nebylo nijak zvlášť těžké udělat jí radost.

„Něco vám ukážu.“

Vzala si ode mě iPad a chvíli po něm šmejdila prstem. Pak mi ho vrátila.

„Napadlo mě, že byste si třeba chtěla přečíst, co je kde nového. Tyhle stránky jsou moje oblíbené. Píšou tam i bulvární klepy.“ Provinile zamrkala. „Ale najdete tu i seriózní zprávy. Třeba vás to zabaví.“

A pak konečně odešla. Prý připravit mi něco k jídlu. Raději jsem si to nepředstavovala.

Ťukla jsem prstem na nápis AKTUÁLNĚ. Vyskočila na mě fotka Obamy a taky chlapíka s ručníkem na hlavě, který byl strašně podobný Mahmadovi, co prodával kebab v Teově čtvrti.

Prášek začal zabírat, přicházela na mě únava. Chvíli jsem jen tak bloumala očima po stránce a nakonec jsem položila prst na malý bílý rámeček v pravém horním rohu. Okamžitě se objevily řádky s písmeny. Napsala jsem pamela kingova.

Za vteřinu jsem před sebou měla výpis článků. Zkusila jsem otevřít první odkaz.

Dědička impéria King Petroleum Pamela Kingová se úspěšně zotavuje po náročné operaci. Podle nejnovějších informací se její léčba blíží k závěru a pacientka už se těší na návrat domů. Její matka, Helen Kingová, hodlá u příležitosti zázračného uzdravení své dcery uspořádat slavnostní banket.

Mrkla jsem se na začátek článku. Ta zpráva byla z dneška, Helen neztrácela čas. Od smrti Pamely uplynulo sotva dvacet čtyři hodin - a ona místo pohřbu a truchlení plánuje slavnostní party. Jak se asi cítí? Tušila jsem, že hrozně.

Pokračovala jsem ve čtení.

Bývalý snoubenec Pamely Kingové, generální ředitel Collins Industries Aaron Collins, vyjádřil radost nad tak markantním zlepšením jejího zdravotního stavu. Podle jeho slov oba uvažují o obnovení zasnoubení a o svatbě. Pan Collins hodlá slečnu Kingovou navštívit, jakmile skončí preventivní karanténa. Ošetřující lékař, doktor Archibald Bradley, toto opatření nařídil s ohledem na oslabenou imunitu své pacientky. Podle jeho slov je propuštění do domácího ošetřování otázkou několika týdnů.

Zírala jsem na to a četla článek pořád dokola. Podruhé. Potřetí. Počtvrté…

„Kurha!“

Obrázky: pinterest.com