Rezistence - Recenze na knihu

Série: Divergence 2 (2 of 3)

Originální název: Insurgent
Autorka: Veronica Roth

Český překlad: Radka Kolebáčková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2012
Počet stran: 351

Anotace:

Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka.

Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?

Související recenze:

Divergence 1 - Divergence

Divergence 3 - Aliance

Čtyřka: Divergentní povídky

Můj názor:

OBSAHUJE SPOILERY

Na pokračování Divergence jsem se vrhla s nadšením a byla ráda, že na něj nemusím čekat tak, jako nyní budu muset na 3. díl s názvem Allegiant, který nakladatelství CooBoo plánuje vydat na začátku roku 2014.

Podle většiny názorů, které jsem si přečetla, se čtenářům zdál tento díl slabší a méně zajímavý než předchozí. Sama za sebe s tím nemůžu souhlasit. Přišel mi stejně dobrý, Veronica Roth si dokázala udržet svou laťku.

Většina děje se tentokrát neodehrávala jen v jedné frakci. Přesunovali jsme se mezi všemi, čímž se nám kromě Neohroženosti odhalila také Mírumilovnost, Upřímnost a Sečtělost.

Po vražedné simulaci, kterou Tris se Čtyřkou zastavili, se z nich stali vyhoštěnci a museli se v první chvíli uchýlit pod ochranu Mírumilovnosti. Zde se však nemohli dlouho ohřát a přesunuli se do Upřímnosti. Zde čelili výslechu pod sérem pravdy, čímž se znovu otevřely staré (a některé nové) rány. Klid však nenajdou ani zde – zanedlouho na základnu zaútočili zrádci z Neohroženosti v čele s Erikem, který měl za úkol vypátrat mezi nimi všechny divergentní, ale jen 2 z nich dovést k Sečtělým. Zbytek měli povraždit.

Co udělá Tris, když vidí, že se schyluje k masakru? A jaké rozhodnutí na divergentní čeká, když se dozví, že Jeannie na většinu z nich při útoku použila nový druh séra, které jí umožní kdykoliv uvést kohokoliv ze zasažených do simulace a lidé začnou umírat? Tris vidí jedinou cestu v obětování se za všechny, ale… je to opravdu to, co pomůže?

Jak vidíte, je toho opravdu hodně, co se v Rezistenci děje a to zdaleka není všechno! To, jak se Tris rozhodla obětovat, jsem tak nějak přijala, ale z čeho mě málem kleplo, byla scéna, kdy se na chodbě potkala se Čtyřkou, který měl rovněž svou hlavu a rozhodně nehodlal přihlížet, jak se Tris nechá zabít. Takový zvrat jsem nečekala a byla upřímně ráda, že to neprožívám v její kůži.

A dalších scén, u kterých jsem zatínala pěsti, bylo ještě mnohem víc. Takže OPRAVDU NE! – tenhle díl nebyl o ničem, nepostrádal grády a já se u něj nenudila ani v nejmenším.

Musím přiznat, že mě trochu štvalo, jak se Tris s Tobiasem po většinu knihy hádali a byli skoro na nože, ovšem zase na druhou stranu (opakuju to docela často, ale je to proto, že se na věci snažím dívat z více úhlů) se to dalo pochopit.

Zástup mrtvých v Rezistenci se téměř (nebo zcela) vyrovnal sérii Vesmír od Beth Revis. A zde jsem také na vážkách, zda být ráda, že se Veronica Roth snaží podat příběh realisticky nebo truchlit nad ztrátami TOLIKA super dobrých postav.

Na konci jsem si opět oddechla, protože skončil jakžtakž uzavřeně – sice v tom nejzajímavějším, ovšem aspoň se Tris s Tobiasem stihli usmířit, což je pro mou romantickou část velmi důležité :-)

Tudíž co se týče celkového hodnocení, tak je Rezistence skvělá, napínavá, nervydrásající. Veronica Roth cílevědomě postupuje v příběhu dál a dá se čekat, že samotný závěr v Allegiantu bude strhující. Pokračování se tedy nemůžu dočkat a doufám (zase – snad ne naivně), že nebude už tolik mrtvých.

Na filmovou podobu se těším čím dál víc a pevně věřím, že to filmaři nezmrsknou tak jako (např.) u filmu Hostitel od Stephenie Meyer.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Přiškrceně vykřiknu, když se chlapcovo tělo sesune k zemi. Pevně zavřu oči. Každý sval v mém těle k němu touží přiskočit, ale zadržím se. Počkej, počkej, počkej. Nemůžu teď na něj myslet. Počkej. S přemáháním otevřu oči a rozmrkám slzy.

Můj výkřik nebyl marný: Eric teď s úsměvem stojí přede mnou. Upoutala jsem jeho pozornost.

„Ty máš do dospělosti taky ještě daleko,“ řekne. „Hodně daleko.“

Přikročí ke mně. Konečky prstů nahmatám rukojeť nože.

„Většina Divergentních skončí u zkoušek se dvěma výsledky. Někteří jenom s jedním. Tři nedostal ještě nikdo, protože to by musel nejdřív odmítnout obě z nabízených možností,“ pokračuje a pořád se ke mně přibližuje. Zakloním hlavu a podívám se na něj. Na všechen piercing, který se mu blyští v obličeji, do jeho prázdných očí.

„Mí nadřízení předpokládají, že jsi skončila se dvěma výsledky. Nemyslí si, že jsi nějak zvlášť komplikovaná – jen obyčejná směska odevzdanosti a odvahy. Slepě obětavá. Nebo spíš pošetilá?“

Nakloní se blíž.

„Jen mezi náma… Osobně si myslím, žes klidně mohla skončit se třema. Patříš k těm umíněncům, kteří si odmítnou vybrat mezi dvěma jednoduchýma možnostma jenom proto, že to po nich někdo chce. Co mi k tomu řekneš?“

Vytáhnu ruku z kapsy a vymrštím se dopředu. Bodnu nožem a zavřu oči. Zátylek mám celý ulepený od potu. Otevřu oči. Eric se zhroutí k zemi – a kolem zavládne chaos.

Vojáci nedrží v rukou smrtící zbraně, jen pistole s uspávacími náboji. Všichni vmžiku zašátrají po opravdových. Uriah využije okamžiku a na jednoho zrádce se vrhne. Vrazí mu ránu pěstí. Muž obrátí oči v sloup a zhroutí se k zemi. Uriah mu vezme revolver a začne pálit po nejbližších zrádcích.

Sáhnu po Erikově pistoli. Panika mi rozostří vidění. Když opět vzhlédnu, přísahala bych, že počet Neohrožených se zdvojnásobil. Spustí se střelba, ze které zaléhají uši. Všichni utíkají pryč, já se vrhnu k zemi. Přejedu prsty po hlavni pistole a otřesu se. Ruce mám příliš zesláblé, než abych ji dokázala uchopit.

Něčí těžká paže mě obejme kolem ramen a postrčí mě ke zdi. Pravé rameno mám jako v ohni. Na šíji člověka před sebou spatřím vytetovaný symbol Neohroženosti. Tobias se ke mně otočí, aby mě vlastním tělem ochránil před výstřely, a sám vypálí.

„Řekni mi, až bude někdo za mnou!“ křikne.

Sevřu jeho košili do pěstí a nakouknu mu přes rameno.

Skutečně je tu teď víc Neohrožených, ale bez modrých pásek na rukávech – to jsou naši. Moje frakce. Moje frakce nás přišla zachránit. Jak to, že jsou vzhůru?

Zrádci prchají pryč. Někteří se brání útokem, ale většina se snaží dostat ke schodišti. Tobias po nich střílí, dokud mu nedojdou náboje a spoušť necvakne naprázdno. Přes slzy v očích vidím všechno rozmazaně, nedokážu vystřelit. Frustrovaně vykřiknu do zaťatých zubů. Nemůžu si pomoct. Jsem k ničemu.

Eric na zemi zasténá. Žije, prozatím.

Střelba postupně utichá. Uvědomím si, že jednu ruku mám mokrou. A červenou – od Erikovy krve. Otřu si ji o kalhoty a snažím se rozmrkat slzy. Zvoní mi v uších.

„Tris,“ zaslechnu Tobiasův hlas. „Ten nůž už můžeš pustit.“

Obrázky: google.com