Prolog

     Nikdy bych nemyslel, že se lidský život může začít měnit a získávat zcela nový směr od jedné, na první pohled, naprosto obyčejné situace.

Nikdy bych nevěřil, jak strašně krásně může člověku být, až máte pocit, že se rozletíte k nebi nebo vybuchnete prostým návalem radosti ale taky, jak hrozně moc se můžete bát. Bát se tak moc, že při pouhé jediné konkrétní myšlence se začnete třást a je vám tak špatně, že se vám chce zvracet.

Nikdy by mě nenapadlo, jak hrozně moc mohou některé věci, dá-li se těmto určitým ‚věcem‘ říkat věci, bolet, trhat vás na kousky, užírat vás zevnitř.

Nikdy bych netušil, jak moc pro mě někdo může znamenat. Nikdy, kdybych nepotkal tu úžasnou bytost, pro kterou bych udělal všechno. Všechno… kdyby to jen šlo. Všechno… kdyby to bylo v mé moci.

A v takových chvílích, kdy jedna vaše část by si přála okamžitě zemřít a necítit nic, zatímco ta druhá chce bojovat do posledního dechu, posledního úderu srdce, posledního pohledu a doteku, přesně v takových chvílích začínáte vzpomínat tak, až vás samotné překvapuje, jak moc barevné, živé, stálé, plné všech pocitů, myšlenek a emocí, které jste v tu danou chvíli prožívali, vaše vzpomínky jsou…

Nedostižná - Prolog
Copyright © 2011 Anne Leyyd