Šampion - Recenze na knihu

Série: Legenda 3 (3 of 3)

Originální název: Champion
Autorka: Marie Lu

Český překlad: Tomáš Bíla
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013, v ČR 2014
Počet stran: 340

Anotace:

June a Day přinesli pro Republiky obrovskou oběť, ale nyní se jejich země ocitla na pokraji zániku. V okamžiku, kdy se vše schyluje k podepsání mírové dohody s odvěkým nepřítelem Koloniemi, se přihodí něco, co změní kola osudu a uvrhne celý národ do boje o holou existenci. A jestliže chtějí Day a June zachránit Republiku, musí obětovat to nejdrahocennější, co mají. Odhodlají se k další oběti, nebo se nakonec ukáže, že všechno je úplně jinak?

Závěrečný díl trilogie Legenda, který vás překvapí strhujícím závěrem.

Související recenze:

Legenda 1 - Legenda

Legenda 2 - Fenomén

Můj názor:

POZOR! RECENZE OBSAHUJE SPOILERY Z Legendy A Fenoménu

Spoilery z Šampiona jsou zaběleny

Závěr skvělé série Legenda jsem si četla před 3 lety a popravdě, abych byla schopná po takové době napsat tuto recenzi, musela jsem si teď Šampiona přečíst znovu :D Nebyla jsem sice v tom vytržení, v jakém jsem byla před 3 lety, protože jsem věděla, jak to dopadne (upřímně jsem si pamatovala opravdu jen závěr), ale i tak mě to bavilo a re-reading jsem si užila.

STYL PSANÍ

I v závěrečném díle zůstává Marie Lu věrná svému nastavenému stylu, tedy ich formě psaní ze střídajících se pohledů June a Daye. Jako jedné z mála spisovatelů / spisovatelek se jí podařilo odlišit v sobě formu vyprávění obou postav, takže nehrozí, že byste byť jen na okamžik nevěděli, v čí hlavě se nacházíte. Přesto na mě výrazněji zapůsobilo Junenino vyprávění - bylo podrobnější, šlo na něm „poznat“ její vojenský výcvik i striktně logické uvažování, v němž se snažila omezit emocionální stránku na minimum. Naštěstí se jí to ne vždy povedlo. O to silněji pak pasáže, kde si něco cítit dovolila, působily.

POSTAVY

Začnu-li June, tak na její postavě se opravdu značně objevil posun oproti předchozím dílům. Především co se týče jejího pohledu na celé dění v Republice, kdy se snažila dívat na věci Dayovýma očima. Ten konflikt její postavy - kdy se na jedné straně svářela její touha být užitečná pro zemi v roli kandidátky na princepse Senátu a na straně druhé jasně zaměřený postoj skvěle vytrénovaného vojáka, byl podaný perfektně. Ohledně vývoje jejího charakteru nebo jeho reálnosti jsem neměla ani na okamžik pochyby. Perfektně vykreslená postava.

Dalším úžasným plusem bylo to, že se Marii Lu podařilo naprosto vystříhat onoho pubertálního vzdychání a chování, které doprovází snad každou druhou dystopickou hrdinku. U June nic takového nenajdete. Je to voják každým coulem. I přesto však zůstala nanejvýš lidskou, vnímavou k problémům a bolestem druhým a díky tomu všemu patří k hrdinkám, na které vím, že nezapomenu a ráda na ni budu vzpomínat.

Day byl rovněž velmi dobře zvládnutou postavou. Líbilo se mi na něm především to, že se (stejně jako June) snažil za každou cenu udělat správnou věc. Jeho ochranářské sklony vůči Edenovi, touha pomáhat Republice a riskovat pro ni všechno, ačkoliv mu ublížila tím nejhorším způsobem. Mám dojem (ačkoliv to tam nebylo přesně slovně vyjádřeno), že si nakonec uvědomil, že se Republika neskládá z těch x a y mocných a „velkých“ senátorů a armádních důstojníků, ale že je tvořena především těmi „obyčejnými“ lidmi a právě na nich stojí.

Velmi zajímavá (a srdcervoucí) byla část, kdy po noci s June odešel a šel domů, June ho bez jeho vědomí sledovala a viděla ho, jak pláče. To bylo… velmi silné. Nevím, pořád o tom přemýšlím, jak bych se zachovala, kdybych byla na Dayově místě a věděla, že ten, koho miluju, je ten, kvůli komu jsem přišla o rodinu. Nevím! Tohle je myšlenka s tak drtivým nábojem, že zkrátka netuším, co bych dělala a upřímně to nechci nikdy v životě zjistit.

Eden hodně překvapil. Chlapec nevyrostl jenom po té fyzické stránce. Moc se mi na něm líbilo, že (stejně jako Day) i přes své utrpení chtěl Republice pomoci. To, jak se za svůj názor svým „dětským“ způsobem postavil, bylo dojemné.

Anden byl skvělý. Jeho charakter nového Elektora, který chce udržet Republiku pohromadě a postavit ji zpět na nohy, bránit ji proti Koloniím a to přese všechny klacky, které mu, ať už na domácí půdě nebo v zahraničí (především Antarktiďané) připravili, byl rovněž skvěle vystihnutý a bez zaváhání jsem jeho postavě dokázala uvěřit.

Co se týče zbývajících postav, ať už dalších senátorů nebo Patriotů, veřejných nepřátel atd. - všechny byly podané skvěle. Bylo opravdu znát, že si s nimi Marie Lu pohrála a napsala je tak, jakoby každou chvilku mohly vyskočit z knihy a začít žít vlastním životem. No, ale v případě (především) Thomase nebo velitelky Jamesonové jsem vážně ráda, že to nešlo.

PŘÍBĚH

Kniha nás vrací do děje ve chvíli, kdy se June s Dayem po 8 měsíčním odloučení telefonicky spojí, a žádá ho o setkání. Nejde však o nic romantického. Na území Kolonií totiž vypukla nová vlna nákazy a vedení Kolonií je přesvědčené, že za rozšířením stojí právě Republika. Kolonie začínají vyhrožovat, že pokud jim okamžitě nedodají protilátku, zaútočí. Jenže problém je v tom, že Republika protilátku nemá a to jim Kolonie nevěří.

Anden se tak odhodlá k zoufalému kroku - požádá June, aby s Dayem domluvila schůzku, na které se ho oba pokusí přesvědčit, aby jim pomohl. Nebo lépe řečeno - aby jim pomohl Dayův bratr Eden, který si prožil hrůzné experimenty právě z rukou republikových „vědců“. Co na to odpoví Day je nad slunce jasné. A aby toho nebylo málo, Dayův stav se začíná prudce zhoršovat a smrt mu doslova klepe na dveře.

Day vše před June tají tak dlouho, jak to jen jde, protože jí nechce stát v cestě k postu princepse Senátu. Ona sama však posléze začíná pochybovat, zda by případné získání této funkce bylo tím, čím by se měla stát a být Republice prospěšná. Jenže v tom všem zmatku a nejistotě nechce nechat Andena samotného, a proto jej doprovází na ponižující cestě na Antarktidu, kde se pokouší zajistit si spojence v přicházející válce, kterou Kolonie hodlají rozpoutat…

Děj Šampiona je nejen plný napětí a akce, ale i složitých politických kliček. Marie Lu velmi dobře ukazuje, jak to funguje za „státní oponou“, poodhaluje zákulisí pletichaření, ústupků, diplomatických tahů a protislužeb, snah získat více území, strategických výhod a postavení. Ačkoli to na první pohled zní nudně, opak je pravdou a tyto části jsou velmi zajímavé a opravdu dobře napsané.

Velmi mě zaujalo pojetí moderní velmoci - Antarktidy. Jejich bodový systém mě v první chvíli (stejně jako June) nadchnul. Jenže postupně si člověk uvědomuje, že pokud jste za své dobré skutky odměněni různým počtem bodů a tyto pak určují vaše postavení, nezačnete dělat dobro pro body a ne pro dobro samotné? Rozhodně námět k zamyšlení.

Co se týče vztahové linky mezi Dayem a June, tak nebyla natolik výrazná, jak bych chtěla, ale na druhou stranu - vzhledem k tomu, co všechno se dělo, se opravdu dá pochopit, že na milostné vztahy ZDE a NYNÍ nebyl prostor.

Pasáže s Thomasem a velitelkou Jamesonovou byly o ústa. Tento vývoj jsem nečekala a nutno podotknout, že byl jedním z nejzajímavějších bodů knihy - i když tedy… chudák June :-(

Závěrečná sekvence, v níž se Day, Anden a June rozhodli pro svůj veleriskantní plán, byla skutečně o nervy. Především ta část, kdy Day nastoupil do vzducholodi kancléře Kolonií a měl odtud pronést projev na jejich podporu. HÚÚÚF! Moje nervíky metaly salta. Nicméně to nebylo nic proti tomu, co se dělo pak. Už jsem málem myslela, že se nám Marie Lu zhlédla ve Veronice Roth (no šly na mě mdloby, o tom nepochybujte!!!) A konec, který nastal, mě nejprve opravdu zdrtil. Pak jsem se trochu vzpamatovala a doufala a potom jsem… zase padla do prachu zoufalství. Když jsem dočítala poslední kapitolu, měla jsem zaťaté zuby i pěsti a říkala si, že se to na další straně určitě spraví. A pak přišel epilog s oním nezapomenutelným „o 10 let později“ - a můj žaludek předváděl vážně neskutečné výkruty a přemety. 10 let!!!

Ale v konečném důsledku - po dočtení (i nyní po 3 letech a re-readingu) mám stále jeden a ten samý názor - ačkoliv to bylo bolestné a těžké, bylo to vskutku důstojné zakončení této skvělé série. Hořkosladké. Musela jsem obdivovat June, protože opět netuším, co bych udělala na jejím místě. To shrnutí 10 let jejího života mě přimělo uvažovat nad tím, že takhle to je s námi se všemi. Pereme se se životem každý jeden den, ale pak - až bychom dávali dohromady životopis nebo nějaké shrnutí, tak se nám rok vleze do 1 věty, 10 let do jednoho odstavce, 50 let na půlstránku? Není to šílené? Anebo je to dobře?

DOPORUČENÍ

Šampiona rozhodně doporučuji všem, kteří začali číst Legendu. Závěrečný díl této série je strhující, maximálně zajímavý a nervydrásající - především závěrečné části. Postavy se na svých nesnadných cestách učí a vyvíjí a jakkoli bolestné je to sledovat, patří to k nim i k této skvělé sérii (a k životu každého člověka).

A jelikož už mám přečteno x a y dystopických sérií, mohu si dovolit ohodnotit konec této série jako jeden z těch nejlepších, jaké jsem četla. Bolest, naděje. Hořkosladké pocity, žádné klišé.

Pokud jste o této sérii neslyšeli a chtěli byste zažít nevšední, drsně realistický příběh z dystopického světa, je série Legenda přesně tím pravým.

Celkové hodnocení:

«««««

Bez zaváhání dávám 5 hvězd. Šampion a celé série Legenda se řadí k jedněm z těch nejlepších dystopií, jaké jsem měla tu čest číst. Strhující příběh, drsná realita, silná pouta přátelství, lásky, odpovědnosti, a perfektně vykreslené postavy, které neváhají přinášet nemalé oběti. To vše a mnohem víc naleznete ve 3 knihách skvělé autorky Marie Lu.

Obrázky: google.com, pinterest.com