Legenda - Recenze na knihu

Série: Legenda 1 (1 of 3)
Originální název: Legend
Autorka: Marie Lu

Český překlad: Tomáš Bíla
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011, v ČR 2013
Počet stran: 279

Anotace:

Na území, kde se kdysi rozprostírala západní část Spojených států, se nyní nachází Republika – stát, který je v nikdy nekončící válce se svými sousedy.

Patnáctiletá June se narodila v jedné z nejbohatších čtvrtí v Republice, je zázračným dítětem a připravuje se na závratnou kariéru v nejvyšších vojenských kruzích. Stejně starý Day naproti tomu vyrostl ve slumu a už ve své mladém věku je nejhledanějším zločincem Republiky.

Pocházejí z naprosto odlišných světů a zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jejich cesty někdy měly zkřížit. Ovšem pouze do doby, než je zavražděn Metias, bratr June, a než se Day stává hlavním podezřelým. Rozpoutává se hra na kočku a myš, v níž se Day snaží ochránit svou rodinu a June pomstít smrt bratra. Ale při šokujícím zvratu událostí oba odhalí, co je ve skutečnosti postavilo proti sobě. Nastává boj o holý život, boj o budoucnost lidstva, boj o skutečnou lidskou svobodu.

PLNÉ NEPŘETRŽITÉ AKCE, NAPĚTÍ, ROMANTIKY, NEČEKANÝCH ZVRATŮ A PŘEKVAPIVÝCH ODHALENÍ. LEGENDA VÁS NENECHÁ ANI NA CHVÍLI VYDECHNOUT!

Související recenze:

Legenda 2 - Fenomén

Legenda 3 - Šampion

Můj názor:

K této knize jsem se dostala díky doporučení jedné kamarádky a jsem jí za něj opravdu vděčná. Pokud bych musela dojem z této knihy shrnout jen do jedné JEDINÉ věty, pak by to byla tahle: jedna z těch NEJLEPŠÍCH DYSTOPIÍ (a knih obecně), jaké jsem kdy četla.

Celkově se mi příběh hrozně moc líbil, neskutečně mě zasáhnul svou tvrdou realitou a na konci jsem musela mrkat, abych zahnala slzy. Opravdu na mě působil velmi skutečně, hrdiny jsem si zamilovala a držela jim pěsti jako o život. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, hltala jsem ji a stránky letěly jak splašené.

Kniha je psaná ich formou z pohledu 2 hlavních postav: Daye a June. Tento styl je dle mě ten nejlepší možný, jaký mohla Marie Lu zvolit.

Autorka má velmi věcný, svižný, příjemný a citlivý styl psaní. Žádné sáhodlouhé popisy ani rozvláčnosti. A ačkoliv se v knize vyskytuje několik drsných scén, vyhnula se Marie Lu nechutnostem a zbytečnému pitvání detailů, to ovšem nijak neubralo na tom, že jsem před sebou vše živě viděla.

Jak už bylo psané na přebalu, tak děj je plný akce, napětí, romantiky, nečekaných zvratů, překvapivých odhalení a přímo detektivní zápletky. Na své si tedy přijde široký okruh čtenářů. A opravdu bych neřekla, že je tato kniha / série JEN pro holky. Kluci si přijdou na své také.

Co mě dostávalo do kolen (ale zároveň to knihu dělalo tak skutečnou), bylo velké množství postav, které umřely. No, spíš byly zabity. Kromě Metiase (kterého mi bylo opravdu strašně líto), mě dostala hlavně postava, která umřela na konci. Zrovna tuhle oběť jsem nečekala a bylo mi z toho hrozně smutno.

Day se stal mým dalším oblíbencem. Jeho postava je mi hrozně sympatická (a to už od prvních dvou vět knihy). Kromě toho, jak skvěle škodí Republice, tak také pro jeho optimismus, vtip, sílu, odhodlání, odvahu a vášeň.

V duchu jsem ho při čtení viděla jako Jannise Niewöhnera. Jop, já vím, že to je ÚPLNĚ mimo mísu (co se týče etnické příslušnosti), ale jako jednomu z mála kluků (které si pro představu postav do knih vybírám) mu sluší dlouhé vlasy. Takže proto :D

A jako zapřísáhlé zastánkyni propracovaného psychologického vývoje postav na mě udělal dojem vývoj Junenina charakteru. Od jejího slepého zahledění pro věc Republiky, přes šok z pravdy a prozření až po riskování vlastního života pro správnou věc.

Spolu s Dayem tvoří další dvojici, které maximálně fandím a přeji jim jen to dobré.

Na pokračování (Fenomén) se nemůžu dočkat a pevně doufám, že záchrana Edena vyjde + pokud možno bez ztrát na životech.

Knihu vám opravdu doporučuji všemi 10, a myslím, že pokud si kousek přečtete, budete na tom jak já - začnete knihu hltat a než se nadějete, budete na konci s tímto výrazem ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Moje matka si myslí, že jsem mrtvý.

Jasně, že nejsem mrtvý, ale pro ni je bezpečnější, aby si to myslela.

Aspoň dvakrát za měsíc vídám svůj obraz s nápisem „Hledá se!“ na JumboTronech všude po centru Los Angeles. Vypadá to, jako by se tam dostal omylem. Na většině obrázků, které se na obrazovkách objevují, jsou pozitivní věci: Smějící se děti pod blankytně modrým nebem, turisté, kteří se fotografují u trosek Golden Gate, reklamy Republiky v neonových barvách. Kromě toho tam běží antikolonistická propaganda. „Kolonie chtějí naši zemi,“ píše se tam. „Chtějí ovládnout všechno, co jim nepatří. Nenechte je dobýt náš domov! Podpořte správnou věc!“

A do toho střihnou můj trestní rejstřík. Rozzáří se na JumboTronech ve vší své pestrobarevné slávě:

HLEDÁ SE JMÉNEM REPUBLIKY

SPIS Č. 462178-3233, „DAY“

---------------------------------

HLEDÁN ZA NAPADENÍ, ŽHÁŘSTVÍ,
KRÁDEŽ, POŠKOZOVÁNÍ VOJENSKÉHO
VYBAVENÍ A MAŘENÍ VÁLEČNÉHO ÚSILÍ.

200 000 REPUBLIKOVÝCH DOLARŮ
ZA INFORMACE VEDOUCÍ K DOPADENÍ.

Vždycky vedle té zprávy zobrazí nějakou jinou fotku. Jednou to je kluk s brýlemi a hustými kudrnatými vlasy kolem celé hlavy. Jindy zase kluk s černýma očima a hlavou vystříhanou dohola. Někdy jsem černoch, někdy běloch, někdy do sněda, hnědý, žlutý nebo rudý, podle toho, co je zrovna napadne.

Jinými slovy, Republika nemá ani zdání, jak vypadám. Zdá se, že o mě dohromady nevědí vlastně nic, tedy nic kromě toho, že jsem mladý, a že když projedou moje otisky prstů databází, nic nenajdou. Proto mě nenávidějí a proto jsem ne sice nejnebezpečnější kriminálník v zemi, ale ten nejhledanější. Kvůli mně vypadají jako blbci.

Obrázky: google.com