Jednou ano, dvakrát ne & Ukolébavka - Recenze na knihy

Po dlouhé době opět dvě knihy do rubriky mini-recenzí. Tentokrát jsou obě knihy z nakladatelství CooBoo, ale stejně jako jejich příběhy je diametrálně odlišné i mé hodnocení :-) Pojďte se tedy mrknout blíže na Jednou ano, dvakrát ne od Cylin Busby a Ukolébavku od Sarah Dessen.

Jednou ano, dvakrát ne

Originální název: Blink Once

Autorka: Cylin Busby

Český překlad: Tomáš Bíla
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2014
Počet stran: 246

Anotace:

West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediný způsob, jak se může dorozumívat s okolím, je mrkání: jednou znamená ano, dvakrát ne.

West je naprosto zoufalý a neustále ho pronásledují děsivé noční můry. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Ta mu pomáhá s uzdravováním, informuje ho o všem důležitém a je jeho největší oporou. Ovšem co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A můžou se oba ještě někdy vrátit do normálního života?

Skvělý román o lásce, ztrátě a o tom, co je v životě opravdu důležité.

Můj názor:

Do četby této knihy jsem šla docela s velkým nadšením, protože jako zdravotnice uvítám téměř každé zdravotinicko-ošetřovatelské téma, které se v příbězích vyskytuje, tím spíš pokud to je žánr young adult.

Hodnocení této knihy bych rozdělila na 2 části. První polovina knihy byla naprosto perfektní. Opravdu - četbu jsem si užívala na maximum. Příběh měl spád a hlavu i patu. Navíc z toho odborného ošetřovatelského hlediska to bylo (především co do ošetřovatelské péče) skutečně propracované a vážně reálné. Byla jsem moc ráda, že konečně některá autorka do své knihy zařadila toto vážnější téma takto „zblízka“ podané - tedy ich formou z pohledu hlavní postavy.

Možná se díky tomu nejeden mladý čtenář zamyslí nad tím, jaké má štěstí a jak může být vděčný za to, že je zdravý a dokáže se sám najíst, sám si dojít za záchod a umýt se.

West byl jako hlavní hrdina velmi zajímavá postava. Řekla bych, že jeho psychologie kluka, který se probere zcela ochrnutý a snaží se s tím nějak „dál žít“, byla bezvadná. Věřila jsem mu jeho postavu i emoce a vůbec jsem neměla problém si jej oblíbit, držet mu pěsti a přát, aby to všechno dobře dopadlo.

Olivie byla… zvláštní. Chvilku jsem ji měla ráda, chvilku už méně, ale nakonec si mě přece jen také získala.

Ovšem to už se přehupuji do druhé části knihy, která mi přišla… hm, kapku mimo. Nevím, možná jsem opravdu zase staromódní a mám (staromódně) ráda příběhy, které dopadnou… echm… trochu více… reálně. No, zkrátka mě konec podstatně zklamal a velmi mě mrzelo, že se vše vyřešilo tak, jak se… „vyřešilo“.

Pokud mám tedy knihu zhodnotit celkově - pak mám za to, že ZA PŘEČTENÍ ROZHODNĚ STOJÍ. Má jistě co říct spoustě lidí - především těm mladým, kteří vše, co mají, berou jako samozřejmost a třeba je ještě nikdy nenapadlo zamyslet se nad „co kdyby…“. Co kdybych nebyl / nebyla zdravý / zdravá, co kdybych neměl / neměla počítač, mobil. Co kdybych se sám / sama nemohl / nemohla pohybovat, najíst se, dojít si na WC…

Celkové hodnocení:

«««««

Za sebe tedy dávám čtyři hvězdy. Vůbec nelituji, že jsem si knihu přečetla a to i přesto, že mě konec docela zklamal. Ale někoho jiného třeba zase může nadchnout - tím jsem si jistá :-)

Ukolébavka

Originální název: This Lullaby

Autorka: Sarah Dessen

Český překlad: Mirka Kopicová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2002, v ČR 2011
Počet stran: 373

Anotace:

„O lásce už jsem neměla žádné iluze. Přicházela a odcházela, ranila, a někdy taky ne. Lidé nemají být spolu navěky, bez ohledu na to, co se zpívá v písních.“
Remy nevěří v lásku, a ostatně proč by měla? Její matka se popáté vdává a její otec, kterého nikdy nepoznala, jí zanechal jen jednu ubohou píseň – Ukolébavku, kterou si lidé tak často a tak absurdně nechávají hrát na svatbách.

Remy ale věří na zábavu, a tak o kluky nemá nouzi, s kamarádkami chodí pařit a vůbec si užívá života. Přesně podle plánu, s cynismem, nadhledem a jistou dávkou blahosklonnosti nad city ostatních. Pak se ale objeví Dexter a snaží se jí převrátit život vzhůru nohama. Otázkou je, zda o to ledová královna Remy vůbec stojí…

Související recenze:

Poslouchej!

Můj názor:

Díky velmi nadšené reakci na blogu jedné ze čtenářek jsem se na tuto knihu šíleně těšila. Říkala jsem si, že to nebude mít chybu. Čekala jsem horu vtipu, pořádnou dávku romantiky, postupné dobývání hlavní hrdinky a tak dále…  Hm, jak naivní jsem byla!

Jediný důvod, kvůli kterému jsem knihu dočetla až do konce, byla Dexterova postava. Nebýt jeho, tak se snad nudou ukoušu. Ve scénách s ním jsem se skutečně bavila a četbu si užívala. Dexter byl originální a já se vždy těšila, co zase „vyvede.“ Naneštěstí dostal v příběhu a knize celkově velmi MÁLO prostoru!!! - což mě po dočtení naštvalo ještě více.

Čeho však v knize byla naprostá přemíra, tak nudných pasáží, v nichž hlavní hrdinka Remy se svými kamarádkami stále dokola řešila a omílala, že měla XY kluků, že s nikým nebyla šťastná a že prostě žádný pravý neexistuje. Její postava a chování se do jisté míry (bereme-li v potaz zkušenosti její matky) daly pochopit. I přesto mi ale byla jako jedna z mála hlavních hrdinek skutečně nesympatická. Někdy mi vyloženě lezla na nervy.

Další věc, která mě na knize pořádně naštvala, byla ta, že jedna zápletka se postavila čistě na tom, že dojde k nedorozumění. A toto nedorozumění se řeší jen proto, že NĚKDO odejde z místnosti pryč, aniž by nechal druhou stranu onen problém vysvětlit!!! Nepřipomíná vám to něco? Telenovelu, že? Přesně.

Co musím Ukolébavce přičíst k dobru tak to, že jsem si z ní vypsala pár opravdu rozumných vět, které vskutku stály za úvahu. Ovšem to bylo tak… všechno. Čekala jsem opravdu mnohem víc a jsem toho názoru, že pokud by se celý příběh zkrátil na polovinu + se přidalo mnohem více scén s Dexterem, knize by to VELMI prospělo… No, co už.

Tato kniha od Sarah Dessen mě maximálně zklamala, nicméně její další kniha Poslouchej! je mnohem - mnohem - mnohem lepší a od mě získala plný počet hvězd.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukolébavce dávám 2 hvězdy, na kterých má hlavní zásluhu Dexterova postava, která celý příběh táhla (nebo by klidně i utáhla, pokud by chlapec dostal více prostoru).

Jinak vám ovšem knihu nedoporučuji - příliš mnoho dokola omílaných pasáží a dialogů „o ničem“, hlavní zlom založen na zbytečném „nedorozumění“ a nesympatická hlavní hrdinka.

Obrázky: pinterest.com