Štěně - Zamyšlení na týden...

Malý chlapeček se loudal ze školy a se zaujetím nakukoval do výkladních skříní obchodů, když si náhle všiml velké cedule s nápisem: ‚Prodám štěňátka‘.

Vstoupil do obchodu a zeptal se obchodníka, zda by se na pejsky mohl podívat. Obchodník jej zavedl k ohrádce, kde si hrálo několik štěňat. Štěňata se hned k chlapci rozběhla a vesele vrtěla ocásky. Jenom jedno štěňátko se pomalinku belhalo a právě ono chlapce zaujalo.

Zeptal se, kolik stojí a hned se s pejskem začal mazlit. Obchodník řekl chlapci, za kolik jedno štěně prodává. Chlapec sáhl do kapsy, vytáhl pár drobných a řekl: „Rád bych si koupil tohle štěně, ale víc zatím nemám. Budu vám každý měsíc dávat své kapesné, dokud svůj dluh nezaplatím.“

Obchodník se podíval na chlapce a řekl mu: „Víš, tenhle pejsek má nemocnou nohu. Špatně se mu vyvinula kloubní jamka a tak nikdy nebude moct běhat. Chtěl jsem ho vlastně nechat utratit, ale bylo mi ho líto. Klidně ti ho dám zadarmo.“

Chlapeček se na obchodníka smutně podíval a potom se ohnul a vykasal si nohavici u kalhot. Ukázal obchodníkovi svou protézu a řekl: „Ten pejsek má stejnou hodnotu jako ti ostatní. Já toho taky moc nenaběhám. Myslím si, že potřebuje někoho, kdo mu bude rozumět.“

Pak dal obchodníkovi hrst peněz s tím, že zbytek mu bude postupně splácet, a s pejskem odešel.

Obchodník zůstal jen strnule stát a hluboce se zamyslel.

(Volně zpracováno podle příběhu z knížky Slepičí polévka pro duši.)

Mnohdy si říkáme, jak je někdy život krutý, ale nejsme to právě my, kdo nejvíce dokáže druhým ubližovat? Nejsme to právě my, kdo nad mnohými láme hůl? Neodsuzujeme někoho už předem k nezdaru, místo toho, abychom mu nabídli pomocnou ruku? Asi bychom se občas měli zamyslet stejně jako ten obchodník.

Zdroj: http://nubara.blog.cz/0806/stene

Obrázek: google.com