Zefill: Všechny barvy Země - Recenze na knihu

Série: Vesmír 3 (3 of 3)

Originální název: Shades of Earth
Autorka: Beth Revis

Český překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013, v ČR 2013
Počet stran: 381

Anotace:

Závěrečný díl vesmírné trilogie!

Amy a Syn konečně opustili skličující zdi vesmírné lodi Universum. Jsou připravení začít znovu, vybudovat si nový domov – na Zemi Centauri, planetě, ke které musela Amy plout přes celý vesmír. Ale nová Země není rájem, v který doufala. Jsou tu obrovští pterodaktylové, květiny, jejichž vůně vás paralyzuje, a tajuplné ruiny, které skrývají mnohem více, než se na první pohled zdá.

A největší tajemství? Že by na této planetě nebyli sami? A pokud chtějí zůstat, budou muset bojovat!

Související recenze:

Vesmír 1 - Loď mezi hvězdami

Vesmír 2 - Milion sluncí

Můj názor:

OBSAHUJE SPOILERY

Na poslední díl hvězdné trilogie Vesmír, jsem se opravdu těšila. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že bude dosahovat kvalit obou předchozích částí, to ovšem byla chyba. Tento díl totiž S PŘEHLEDEM strčil oba minulé do kapsy.

Myslela jsem, že dám opět 4 hvězdy, jenže po půlce knihy jsem si byla čím dál jistější, že dám 5 a to jsem také udělala.

Pokud jste četli moje recenze na Loď mezi hvězdami a Milion sluncí, pak víte, že jsem uváděla, že mi tyto knihy přišly sice maximálně propracované ale prostě táhlé a místy nudnější. Naproti tomu Všechny barvy země byly neustále DĚJOVĚ BOHATÉ, AKČNÍ, DECHBEROUCÍ, VRAŽEDNÉ, ROMANTICKÉ A DOBĚLA NERVY ŽHAVÍCÍ A DRÁSAJÍCÍ.

Ani jedna kapitola (nebo strana) mi nepřišla zbytečná a rozvláčná. POŘÁD se něco dělo, až jsem začala uvažovat, co se s Beth Revis stalo, že se tak neřízeně rozjela :D

Jak jsem uvažovala o mínusech knihy, došlo mi, že mě v průběhu čtení zamrzela jedna věc. A podle názoru jiných čtenářů jsem si toho nevšimla jen já. Byl to popis planety, druhů květin a zvířat. Ten totiž autorka omezila na pár kilometrů, ptakoještěry a paralyzující fialové kytky. Osobně jsem čekala PODSTATNĚ VÍC. Přece jen – máte stvořit novou planetu, tak já bych se vyřádila, že bych snad nevěděla, kde přestat. Abyste mi rozuměli, tak jsem čekala něco ve stylu Avatara :D Ano, tak bohatou faunu a flóru jsem na Zemi Centauri čekala.

Takže co se týče propracování planety, tak to pro mě bylo jasné mínus. Nicméně nutno dodat, že VŠECHNO ostatní v knize tento nedostatek vynahradilo, tudíž jsem to nevnímala nějak bolestně.

Čeho jsem si v této knize ještě všimla, tak podstatně více překlepů než v obou předchozích. Docela mě to zklamalo, říkala jsem si, že na tuto sérii si v CooBoo posvítili, aby byla bez poskvrnky, a tento díl obsahoval šotků zkrátka dost. Škoda no…

V komentáři k Milionu sluncí jsem psala, že doufám, že autorka přestane s vražděním postav jak na běžícím pásu. Jo, tak to byla jedna z těch NEINAIVNĚJŠÍCH představ, jaké jsem kdy měla. Kolik postav zabila autorka v tomto díle, to jsem nečekala ani v těch nejhorších nočních můrách. A VŠECHNY MÉ OBLÍBENÉ POSTAVY! K vzteku toto vážně. V průběhu jsem začínala mít dokonce pocit, jakoby se v těch úmrtích Beth Revis vyžívala. Ovšem to, že zabila i Amyiny rodiče, no tak to jsem nepobrala a přišlo mi to jako ZCELA zbytečné. Vždyť přece nejsme v Shakespearovi! Pokud ale někdo má rád vyvražďovačky, tak si v této sérii ROZHODNĚ přijde na své.

Když jsem se dostávala ke konci knihy, tak jsem opravdu málem vybuchla vzteky a hrůzou a škrtila Beth Revis aspoň na dálku, protože jsem opravdu věřila, že jednu z mých nejoblíbenějších postav (jednu z mála postav, které ještě nechala žít) DOOPRAVDY zabila (to, že je sadistka totiž dokazovala neustále). Se skřípěním zubů jsem si říkala, že jestli JO, tak tu knížku vyhodím z okna jako Pat Peoples (a že jsem k tomu měla vskutku výhodnou pozici, když jsem dočítala u otevřeného okna).

NAŠTĚSTÍ JSEM NEMUSELA :-) Neskutečně moc se mi ulevilo a v duchu jsem se na onu postavu vrhla se stejnou radostí jako má druhá nejoblíbenější postava :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Zkrátka SKVĚLÝ DÍL! Naprosto nepředvídatelný děj, příběh skvěle propracovaný (do nejmenších detailů – o technické a vědecké stránce ani nemluvím).

Série Vesmír je prostě jedna z těch nejlepších sérií, jaké jsem kdy četla a nejspíš i číst budu. Naprosto důstojné a uspokojivé zakončení. Pokud tedy pominu ten zástup mrtvol.

Pevně doufám, že o Beth Revis ještě uslyšíme – nejlépe v souvislosti s nějakou knihou :-)

Ukázka z knihy:

Místo aby sáhl po zeleném A, vezme mě za ruku. Propleteme si prsty a ty jeho jsou kluzké potem, ale svírá mě pevně a silně. Ať se stane, co se stane, ať na nás čeká cokoli – postavíme se tomu spolu. Syn přiblíží naše ruce k poslednímu knoflíku a stiskne ho.

Modul začne klesat k zemi a sss-šš postupně ztichne. Uvědomím si, že někdy během našeho šíleného klesání se vrátila gravitace a všechno mi zase připadá těžké, zvlášť pás, který mě poutá k sedadlu. Shodím ho ze sebe a rozběhnu se k oknu. Vidím, že naše přistání zničilo všechno kolem – ze stromů těsně kolem nás zbyl jen doutnající popel a země je černá a lesklá, skoro jako by se roztavila. Stromy – stromy! Opravdické stromy, skutečná země, opravdový svět! Přímo přede mnou!

S náhlým cuknutím, které mě téměř shodí na zem, se rakety vypnou a my klesneme poslední metr na povrch.

„No,“ odtuší Syn s pohledem upřeným z okna na spálenou zem, „aspoň jsme neumřeli.“

„Neumřeli jsme,“ zopakuju po něm. Podívám se mu do zářících očí. „Neumřeli jsme!“

Syn mě vezme za zápěstí a stáhne k sobě na klín. Úplně se rozplynu teplem a pocitem bezpečí, jenž sálá z jeho paže, a naše rty se spojí v polibku plném všeho toho strachu a vášně a naděje, které přináší tenhle nový svět. Líbáme se, jako by to byl nás první i poslední polibek zároveň. Naše rty se setkají v zoufalství, ale naše těla se kolem sebe otáčejí s jakousi vroucí zuřivostí, která se rodí jen z radosti z toho, že člověk přežil jistou smrt.

Odtáhnu se a zalapám po dechu. Podívám se Synovi do očí… a na chvíli nevidím nic než kluka, který mě naučil, co je první pusa a druhá šance. Ale pak se ten výjev změní a já už nevidím jeho. Vidím Oriona. Vyhrabu se Synovi z klína, a i když si říkám, že to není Orion, nedokážu zapomenout, jak Syn trval na tom, aby tu byl Orion s námi, jako by za své zločiny měl místo ledu dostat odměnu v podobě celé planety.

Syn po mě znovu sáhne, když se pokouší vstát ze židle – ale nejde mu to. „Pitomej pás,“ zamumlá a rozepne ho.

Otočím se.

A tam za oknem je svět.

Svět.

Náš svět.

„Dokázali jsme to,“ řeknu.

„Jo,“ odtuší Syn a navzdory své snaze zní překvapeně. „Dokázali…“ Jeho slova mi teple dýchají do týla.

Otočím se a chci se mu podívat do očí, ale pohled mi sklouzne za něj, ke dveřím, které vedou do chodby ke kryo místnosti.

„Rodiče,“ zašeptám.

Teď už konečně zase budu s nimi.

POZNÁMKA:

Pokud se vám série Vesmír líbila a neradi se s ní loučíte, pak určitě nezapomeňte na to, že Beth Revis k příběhu napsala ještě povídku (A tak mi unikají), která se dějově řadí na pomezí několika let před 1. dílem a 1. dílem samotným.

Přečíst (a stáhnout) si ji můžete na webu nakladatelství CooBoo: http://www.cooboo.cz/ke-stazeni-10