U holiče - Zamyšlení na týden...

Jeden muž, stejně jako každý měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech a najednou… mluvili o Bohu.

Holič řekl: „Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.“

„Proč si to myslíte?“ zeptal se klient.

„Je to velmi prosté,“ odvětil holič. „Stačí vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení… Prostě – nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí.“

Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale nakonec rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi.

Když ho holič dostříhal, klient zaplatil, otočil se a vyšel ke dveřím.

A v tom z výlohy salonu uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vlasy i vousy. Vypadalo to, že jeho vlasy i vousy už dlouho neviděly holiče. Celý byl zanedbaný a špinavý.

Tehdy se klient obrátil zpět k holiči a řekl: „Víte co? Holiči neexistují!“

Holič se hned zasmál: „To je velmi směšné. Jak to, že neexistují?“ zeptal se holič. „Já jsem přece jedním z nich!“

„Ne,“ odporoval klient a zavrtěl hlavou. „Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk tady na ulici.“

„Ale ne,“ zavrtěl hlavou holič. „Holiči existují. To jen lidé nás nevyhledávají. Z vlastní vůle!“

„No právě…“ přikývl klient pomalu.

„Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení na světě. Bůh nesliboval lidem dny bez bolesti, radost bez utrpení, slunce bez deště. Sliboval ale sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě…“

Zdroj: neznámý

Obrázky: google.com