Rekviem - Recenze na knihu

Série: Delirium 3 (3 of 3)

Originální název: Requiem
Autorka: Lauren Oliver

Český překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013, v ČR 2013
Počet stran: 327






Anotace:

Lena je v srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Ale Divočina dávno není tím bezpečným přístavem, co bývala, protože vláda se rozhodla rebely zlikvidovat. K tomu má Lena hlavu a srdce vzhůru nohama, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila…

Rekviem vypráví střídavě Lena a její nejlepší kamarádka Hana. Dívky, které žijí v zásadě vedle sebe, ale dělí je celý podivný svět. Najdou k sobě zase cestu? Jak skončí příběh o lásce, co je zakázaná tím nejhorším možným způsobem?

O čem kniha je?

Rekviem je 3. a závěrečným dílem dystopické ságy Delirium. Pokud jste předchozí díly nečetli a chystáte se na ně, pak dále raději nečtěte, protože recenze obsahuje SPOILERY, tak ať vás nepřipravím o překvapení ;-)

K Leně se vracíme nedlouho poté, co se po záchraně Juliana chystá spolu s ostatními vrátit zpátky do Divočiny. Jenže v okamžiku, kdy má Lena pocit, že může zase začít žít, že všechno zase bude v pořádku, stane se něco, co absolutně nečeká – Alex, kterého považovala za mrtvého, se vrátil.

Lena má před sebou nelehkou volbu: má se rozhodnout pro Alexe, její první lásku, kluka, kterého nikdy nepřestala milovat? Anebo pro Juliana, do kterého se zamilovala teprve nedávno, pro jehož záchranu riskovala život, a který je ve všech ohledech stejně dobrý jako Alex?

Lenino rozhodování ale není dlouhé, protože ví, že Alexe miluje víc. Co ovšem nečeká, je Alexova reakce a ta celý její svět převrátí vzhůru nohama podruhé.

Chtěla bych mu povědět asi tisíc věcí.

Prosím, pochop mě. Prosím, odpusť mi.

Každý den jsem se modlila, abys byl naživu, dokud mě ta naděje nezačala zraňovat.

Nechci, abys mě nenáviděl.

Já tě pořád miluju.

Jenže jediné, co ze mě vypadne, je: „Nemůžu spát.“

Kromě šoku, který prožívá ve svém citovém životě, je však Lena, stejně jako ostatní Nežádoucí, nucena čelit hrozné skutečnosti – vláda se rozhodla pro nový postup. Už nechtějí ostatní lidi balamutit tím, že Nežádoucí neexistují a v Divočině nikdo takový nežije. Chtějí něco jiného: vyhladit je do posledního. Divočina už tedy není zdaleka tak bezpečná, jako byla dřív a všechny čeká nelehký boj o přežití. A ten si vybírá své oběti. Kromě toho postupně sílí revoluce a hnutí odboje…

A co na druhé straně Hana?

Ta již podstoupila léčbu a má se vdávat. Čeká ji zářivá, šťastná budoucnost po boku nového portlandského starosty Freda Hargrovea, který je přesně takový, jak na první pohled vypadá... Nebo není? Přijde Hana na to, kam se poděla jeho první žena a co se s ní stalo? A jak do toho zapadá Fred? Co Hana udělá, až odhalí jeho pravou tvář?

„Víš, co mám na tobě úplně nejradši?“ prolomí nakonec Fred ticho a položí mi ruku na paži.

„Co?“

Fred mě k sobě prudce přitáhne, až vyjeknu. Pak mě štípne do jemné kůže na předloktí, až mi celou paží projede záblesk bolesti. Do očí mi vhrknou slzy a já se zhluboka nadechnu ve snaze je potlačit.

„To, že se zbytečně moc neptáš,“ zašeptá Fred a pak mě hrubě odstrčí. „Cassie se moc vyptávala.“

Pak se opře do sedačky a zbytek cesty absolvujeme mlčky.

Na co se před čtením připravit?

Pokud se na knihu teprve chystáte, pak vězte, že nedojdete odpovědí na všechny vaše otázky. Budete marně obracet poslední stranu a s nadějí hledat vytržené stránky, nebo nějaký dovětek či epilog, který vám poskytne vysvětlení zbývajících nedořešených záhad. Pokud vám však nevadí nevyřčené poletující otazníky v hlavě, pak si přijdete na své ;-)

Zápory a slabá místa knihy

X Pomalý rozjezd – opět, jako u Pandemonia, mi začátek přišel poněkud roztáhlejší a vůbec by mu neuškodilo, kdyby se dost podstatně zkrátil.

X Málo prostoru pro vztahovou linku – nevím jak vy, ale já jsem čekala pořádnou romantiku, vyřešení vztahů mezi Alexem a Lenou, mezi Lenou a Julianem a mezi Julianem a Alexem. Bohužel, všechny tyto postavy dostaly ke vzájemným střetům hrozně málo prostoru. Přišlo mi, že se zbytečně moc řešily jiné věci a ten motor všeho - láska mezi hlavními hrdiny – prostě ustoupila do pozadí. To ostatní mi přišlo taky důležité, ale ne tolik, aby se milostný příběh okleštil na pár vět. TO OPRAVDU NE.

X Alex – než jsem začala číst, tak jsem byla na 100 % přesvědčená, že ho dám do kladů knihy. Ani ve snu mě nenapadlo, že ho zařadím sem.

Po té osudové větě, kterou Leně řekl, jsem sice byla naštvaná, ale každou kapitolou jsem čekala, že se to změní a že se dobereme nějakého LOGICKY znějícího vysvětlení, proč se choval tak, jak se choval. Pořád jsem čekala, doufala, věřila… a ono – NIC. Tudíž se mě (která si zakládá na psychologii postav) nelze divit, že mě ten konec DOŽRAL na maximum. To se opravdu jinak nedá říct.

Že by Alexovi stačilo k tomu, aby se probral JEN to, že si dají s Julianem do huby a Lena se ho pak zeptá, co se s ním děje? To jako vážně? A pak najednou úplně otočí? Ne – prostě zklamání. Jeho psychologický vývoj jsem nepobrala a nepobírám doteď.

X Nedořešené otázky. Když jsem dočetla na konec, tak jsem opravdu otáčela listy v naději, že mi tam něco musí zákonitě chybět. Tolik nedořešených otázek, tolik otevřených konců u tolika postav – to se mi už dlouho u nějaké knihy nestalo. Já prostě POTŘEBUJU vědět, jak to dopadne s ostatními, natož s hlavními postavami, které jsem si oblíbila a když to nevím, tak jsem prostě NESPOKOJENÁ. Což tedy jsem.

X Absolutně žádný rozdíl ve vyprávění knihy - celá kniha je rozdělena do kapitol, které střídavě vypráví Lena a Hana. Bohužel musím říct, že se autorce NEPODAŘILO oddělit způsob uvažování a popisů, aby šlo JASNĚ poznat, do hlavy které z dívek, se čtenář právě dívá. Opravdu - kdyby se zaměnily názvy kapitol, nikdo by nepoznal, kdo to vypráví.

X Slabý konec. Po 2 nervy-drásajících koncích předchozích dílů jsem čekala epické zakončení závěrečného. Něco, díky čemu vím, že na ten konec budu vzpomínat, že mi bude třeba přejíždět mráz po zádech (aspoň při tom prvním čtení). Popravdě... ten mráz jsem fakt cítila – ne však vzrušením, ale hrůzou ze zjištění, že už jsem na konci! Navíc na konci, který byl napsán tak, jak byl :-/

Přitom existovalo tolik možných způsobů, jak sérii ukončit, aby to mělo víc šťávy! V prvním díle ze stránek emoce přímo kapaly a tady???!!!

A jaké je tedy celkové poselství knih o světě, kde je láska považována na nemoc a trestána tím nejhorším možným způsobem? - „Strhněte zdi!“ - To jako fakt? - říkala jsem si. Něco TROCHU VÍC spjatého právě s tou láskou, za kterou tam hlavní postavy celou dobu bojují, by nebylo? A jestli to měla být metafora… no tááák! I tak byla slabá. Kdepak je ten HLAVNÍ smysl onoho boje v životech hrdinů? Ano, chápu, že se z toho dá vykřesat slušná pointa - máme se vykašlat na předsudky, být sami sebou, nestavět pro sebe ani pro druhé zdi (ať už ty pomyslné nebo opravdové) jenže v tomhle „konci“ jsem viděla pouze odboj. Ten tam opravdu dostal přednost.

Zkrátka mi připadalo, že Lauren Oliver zapomněla, co VLASTNĚ píše za knihu. Kdyby to bylo o revoluci, tak mlčím, jenže tenhle konec knihy o lásce? Ach ne, prosím!!!

Klady a silná místa knihy

+ Obálka knihy – opravdu se CooBoo povedla. Líbil se mi i nápad, že na ní bude jedna ze čtenářek + navíc její stříbrná barva. Opravdu stylové, moc pěkné.

+ Hanin pohled – nejprve jsem myslela, že to nebude nic moc, protože mě zajímala hlavně Lena, ale to, co prožívala Hana, se rovnalo menší detektivce a hodně mě to zaujalo. Také to, jak se změnila, jak na ni léčba působila a jak se chovala.

+ 2 momenty, které mi vzaly dech – ten první méně a ten druhý více. Nebudu prozrazovat co, ale na dvou místech jsem prostě zalapala po dechu, jelikož jsem tento směr či vysvětlení vůbec nečekala.

Celkové hodnocení:

«««««

Před čtením jsem NEPOCHYBOVALA, že dám 5 hvězd, takže tyto 3 jsou pro mě opravdu zklamáním.

Pokud by kniha měla pokračování, tak bych počet zvýšila, ale vzhledem k tomu, že šlo o poslední díl, musela jsem odhodit svou shovívavost a podívat se na knihu zpříma.

Nemůžu si pomoct, ale jak se na to dívám zpětně, tak mi připadá, že tento díl byl hrozně (ne odbytý) ale psaný narychlo. Nepochybuji o tom, že dal Lauren Oliver spoustu a spoustu práce, ale tolik nedořešených věcí, někdy mi to místy přišlo i nelogické - zkrátka po 3 předchozích knihách, které jsem od ní četla, je tato jednoznačně nejslabší, vzhledem k tomu, jak HROZNĚ SILNÝ POTENCIÁL měla.

Opravdu jsem moc chtěla, aby mě to strhlo a dostalo tak, jako Delirium a Pandemonium, do poslední věty jsem věřila v to, že se to ještě nějak vystříbří, ale…

Pro mě je to snad dosud největší čtenářské zklamání :-(

Obrázky: google.com