Helen Adams Keller
„Víte, co je horší, než být slepý? Mít v pořádku
zrak a nevidět.“
Díky tomuto citátu jsem se dostala k jedné
velmi zajímavé ženě. Jak již mnozí z vás víte, tak nyní studuji na pedagogické fakultě a součástí studia zde je i (v mém oboru) praxe s pedagogickou působením na zdravotnických školách (což jinými slovy znamená, že pak učím na zdravotnických školách na pozici učitele).
Měla jsem 2hodinovku somatologie s tématem „Zrakové ústrojí“ – no, a jelikož se snažím každou prezentaci kterou
dělám, protknout něčím zajímavým, poučným nebo neobvyklým (prostě aby to nebyla
nuda, jak ji znám sama z hodin, kdy se koukáte čistě jen na pozadí hustě
poseté textem), tak jsem chtěla začít nějakým citátem.
Našla jsem si výše uvedený a díky mé mamce,
kterou také zaujal, jsem si našla i další informace o ženě, která jej pronesla.
Její život mě velmi oslovil (vypadalo to, že žáky ve třídě taky) a tak jsem si
řekla, že by mohl zaujmout i Vás ;-)
Její matka byla sestřenicí generála Roberta
E. Lee a její otec sloužil u armády Konfederace (jelikož jsem četla knihy 'Kronika
prokletých zaklínačů' od K. Garcii a M. Stohl, tak mě zaujalo i toto).
Helen se narodila jako zdravé dítě, ale v 19
měsících dostala meningitidu. Ta ji připravila o zrak i sluch. Kvůli tomu se
také ze začátku nemohla naučit mluvit.
V 7 letech se do Helenina života
dostala dvacetiletá lektorka institutu pro nevidomé – Anne Sullivan. Ta se pro
Helen stala naprosto klíčovou osobou.
Anne se malou Helen snažila naučit
prstovou abecedu. To se jí ale moc nedařilo, ovšem jen do chvíle, než dostala nápad.
Přivedla Helen k zahradní pumpě. Anne jí pustila na jednu ruku
proud vody a na druhou jí prstovou abecedou pořád dokola hláskovala slovo „voda.“
Když Helen pochopila, co se jí tak učitelka snaží sdělit, podnítilo to v ní
obrovský zájem naučit se další slova a poznávat svět.
Nutila pak Anne, aby jí
do ruky hláskovala všechno, čeho se dotkla. Během několika hodin se tak Helen
naučila hned 30 slov a díky péči této lektorky se též naučila mluvit.
Helen pak navštěvovala Perkinsův institut pro nevidomé, dále byla zapsána na Cambridgské dívčí škole a poté na Radcliffově univerzitě.
Helen pak navštěvovala Perkinsův institut pro nevidomé, dále byla zapsána na Cambridgské dívčí škole a poté na Radcliffově univerzitě.
Zde se setkala se svým velkým obdivovatelem
– Markem Twainem. Ten ji seznámil s magnátem Standard Oil – Henrym H.
Rogersem, jenž pokryl veškeré výdaje za její studium.
Helen promovala v roce 1904 ve věku
24 let a stala se tak 1. osobou v dějinách, která se smyslovým postižením
vystudovala univerzitu.
Během několika
následujících let se z ní stala celosvětově uznávaná spisovatelka. Za celý svůj život
napsala 12 knih. Psala v Braillově písmu.
Pomohla založit Americkou nadaci pro
nevidomé se snahou poskytovat lepší životní podmínky pro zrakově postižené.
Helen se však nedorozumívala pouze
prstovou abecedou, ale také pomocí TADOMY – což je schopnost číst lidem ze rtů
doteky pomocí konečků prstů.
Tuto metodu ovládá jen velmi málo lidi,
jelikož je velmi náročná. Při jejím použití má ten, kdo odečítá ze rtů, položený
malíček ruky tak, aby vnímal vibrace hrdla, palec pak daný přes rty a
zbylé tři prsty na tváři.
Helen byla také velmi vášnivou
posluchačkou hudby, kterou vnímala celým povrchem těla.
Po 1. světové válce vznikl z její iniciativy Fond pro zámořské slepce.
Roku 1925 byla pozvána na konvent Lions
Clubs International, kde pronesla svou řeč. Trvala sice „jen“ 10 minut, ale
stala se mezníkem v historii celého lionismu.
(Pozn.:
Lions Clubs International je jedna z největších mezinárodních humanitárních
organizací. Jednou z hlavních oblastí kde se angažuje, je pomoc zrakově
postiženým. Více ZDE.)
V poslední větě této řeči účastníky
vyzvala, aby se dali do boje proti slepotě a stali se tak „Rytíři slepců“.
Po 2. světové válce uspořádala rozsáhlé přednáškové turné po Evropě i po zemích Blízkého a Dálného východu. Všude se díky ní vzbudil velký zájem o výchovu nevidomých a neslyšících.
U příležitosti 100. výročí narození Louise
Brailla pronesla slavnostní projev na pařížské Sorbonně.
Roku 1964 jí americký prezident L. B. Johnson udělil Prezidentskou medaili svobody. Helen obdržela také mnoho uznání od zahraničních univerzit.
Velká řada organizací, které se zabývají problematikou smyslově postižených, převzala po Helenině smrti do svého názvu její jméno.
Roku 1964 jí americký prezident L. B. Johnson udělil Prezidentskou medaili svobody. Helen obdržela také mnoho uznání od zahraničních univerzit.
Velká řada organizací, které se zabývají problematikou smyslově postižených, převzala po Helenině smrti do svého názvu její jméno.
Některé z jejích dalších citátů:
„Život je buď odvážné dobrodružství, nebo nic.“
„Život je sled lekcí, které je nutné prožít, abychom jej pochopili.“
„Sami toho zvládneme tak málo, ale když se spojíme, zvládneme cokoliv.“
„V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odděluje člověka od věcí – hluchota od lidí.“
„Můj optimismus spočívá v dobré víře, že dobro převažuje.“
„Úžasné bohatství lidské zkušenosti by ztratilo něco ze své odměňující radosti, kdyby neexistovaly hranice, které je třeba překonat. Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani z poloviny tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.“
Tak co myslíte, vidíme doopravdy?
Zdroj:
upraveno z Wikipedie
Obrázky: google.com
Úžasná žena. Děkuji za velmi poučný a inspirativní článek. Nikdy jsem o ní neslyšela, ale její příběh mě velice nadchl. Neumím si představit, jak hrozné to muselo být, když neviděla a dokonce ani neslyšela, myslela bych si, že tím život končí, a ona toho přitom tolik dokázala. A ty její citáty jsou plné mouder. Vážně úžasné. Kéž bych měla tak ostrý zrak jako ona...
OdpovědětVymazatTak to jsem moc ráda, že se Ti článek líbil :) Taky jsem o ní nikdy předtím neslyšela, ale jsem ráda, že mě příprava na výuku zavedla až k ní :) Taky bych chtěla mít takový "zrak" jako ona...
Vymazat