Pár slov o knize... - Deset malých černoušků

Originální název: Ten Little Niggers

Autorka: Agatha Christie

Český překlad: Jan Zdeněk Novák

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání originálu / ČR: 1939 / 2009

Počet stran: 208

Anotace: Agatha Christie, „první dáma detektivky“, nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?

Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.

========== ========== ==========

K této knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě na Databázi knih, kde byla jednou z položek kniha, jejíž děj se odehrává na ostrově. Nakonec jsem místo obsadila jiným dílem, ale zápletka detektivky mě natolik zaujala, že jsem se do ní pustila hned poté a stala se tak 1. knihou, kterou jsem letos přečetla. Nutno podotknout, že Deset malých černoušků je současně i mou 1. knihou přečtenou od A. Christie.

Autorce nelze upřít filmový styl psaní, který mě pohltil, sotva jsem číst začala. Na žádná hluchá místa či nudné kapitoly jsem za celou dobu nenarazila. Napětí se stupňovalo a zvraty byly nečekané.

Člověk samozřejmě musel počítat s tím, že nemá cenu si oblíbit žádnou z postav, protože už od úvodní anotace je jasné, že budou postupně umírat. A skutečně - nikoho jsem si neoblíbila, nikdo z 10 „černoušků“ mi doopravdy sympatický nebyl. Místo toho jsem jen postupně přelétala mezi kandidáty na post hlavního vraha. Nutno říct, že jsem se v jednom z návrhů trefila, nicméně pak jsem tento tip zase opustila, takže jsem na konci byla SKUTEČNĚ překvapená na maximum.

K hodnocení tohoto díla musím ale uvést ještě jednu věc. Možná jste si všimli, že detektivky nepatří k žánrům, které bych zde často recenzovala či je četla. Důvodem je fakt, že jakmile jednou zjistím pointu detektivky, nemám potřebu se k ní znovu vracet a nemám ani chuť si dát někdy v budoucnu její re-reading. A já naopak ráda vyhledávám knihy, u kterých je větší pravděpodobnost, že bych se k nim vrátit chtěla, či si je přímo chtěla pořídit do vlastní knihovny. Ano, napadlo mě, že jsem ještě možná nenarazila na ten správný typ detektivky, ale to zřejmě ukáže jen čas - zatím to vidím takto. V tomto případě se na detektivní žánr mnohem raději podívám v rámci nějakých seriálů (Bones, Castle, Hercule Poirote) nebo filmů.

Po dočtení Deseti malých černoušků jsem si uvědomila ještě jednu věc. Pokud se skutečně zamyslím nad tím, co mi kniha dala, pak to není v podstatě nic. Ano, bylo to navýsost zajímavé a napínavé, nicméně celkové vyznění příběhu je strašné a deprimující. Autorka má tudíž na jedné straně můj obdiv za to, jak komplikovaný případ dokázala vytvořit, nicméně se musím pozastavit nad tím, zda nebyla tak trochu „trhlá“, pokud ve svém životě tak často řešila otázku, jak někoho důmyslně zlikvidovat. Překlápím se z jednoho názoru do druhého a asi bude nejlepší, pokud si každý udělá obrázek sám :-)

Co se týče mého doporučení, tak bych rozhodně řekla, že cílovou skupinou by měli být čtenáři minimálně od 16 let a výše. Kniha je určitě „povinnou“ četbou pro milovníky detektivek. Pokud ale patříte k podobné sortě čtenářů jako já, pak počítejte s tím, že napjatí budete, ale ve výsledku si z knihy nic pozitivního neodnesete. Podruhé si ji číst rozhodně nebudu.

Deset malých černoušků ode mě dostává 4 slabší * z 5.

Poznámka: Tato kniha byla již několikrát převedena na filmové plátno. Já zvolila nejnovější počin z roku 2015, 3 dílný snímek Až tam nezbyl žádný. Trochu mě mrzelo, že udělali velmi uspěchaný konec a některé věci oproti knize zcela zbytečně (a ne právě šťastně) upravili.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: google.com