Zefill: Významný den - Neděle Božího milosrdenství

Již 16 let (přesněji od 30. 4. 2000) se slaví první neděli po Zmrtvýchvstání Páně další významný svátek - neděle Božího milosrdenství. Tento svátek úzce souvisí se sestrou Faustynou Kowalskou, která byla před 16 lety svatořečena (dnes již také svatým Otcem Janem Pavlem II.)

Sestra Marie Faustyna Kowalská byla polská řeholnice, mystička a členka Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. Již od útlého věku slyšela osobní Boží pozvání pro řeholní život, které se posléze rozhodla následovat. Po celý svůj život usilovala o dokonalejší sjednocení s Bohem a s velkou obětavostí spolupracovala s Ježíšem na díle záchrany lidských duší.

Během svého života častokrát zaslechla Ježíšův hlas a své myšlenky včetně slov Božího Syna sepsala do Deníčku, který je dnes vydán jako kniha Deníček - Boží milosrdenství v mé duši. V těchto zápiscích je možné se dočíst o tom, jak velká, nedozírná a pro lidský rozum zcela nepochopitelná, je Boží láska a milosrdenství, kterým nás chce Pán Ježíš Kristus zahrnout.

Způsoby rozšiřující úctu k Božímu milosrdenství, které Pán Ježíš sestře Faustyně vyjevil, jsou tyto:

- obraz Božího milosrdenství s nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti.“

Podoba tohoto obrazu byla sestře Faustyně zjevena ve vizi, kterou měla 22. 2. 1931 v Plockém klášteře. Charakteristickými znaky Obrazu milosrdného Ježíše jsou 2 paprsky. Světlý paprsek představuje vodu, která omilostňuje duše, červený paprsek znamená krev, která je životem duše.

Ježíš Kristus o něm sestře řekl toto: „Slibuji, že duše, která bude tento obraz ctít, nezahyne. Já sám ji budu chránit jako svou slávu.“

- Svátek Božího milosrdenství

Již v roce 1931 řekl Pán Ježíš sestře Faustyně, že si přeje, aby byl ustanoven svátek Milosrdenství.

„ ... Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“

- Korunka k Božími milosrdenství (viz ZDE). Tato Korunka se modlí 9 dní od Velkého pátku po sobotu, tedy den před svátkem Božího milosrdenství. Je ovšem možné se ji modlit kdykoliv během roku.

Pán Ježíš o ní sestře Faustyně říká (a díky ní i nám): „Duše, které se budou modlit tuto Korunku, zahrnuje moje milosrdenství v životě a zvláště v hodině smrti. Skrze modlitbu této Korunky rád dám všechno, oč mě budou prosit. (...) Jak veliké milosti udělím duším, které se budou tuto Korunku modlit, nitro mého milosrdenství je pohnuto vůči těm, kdo se Korunku modlí. Zapiš tato slova, má dcero, ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení posledních časů, po něm přijde den spravedlnosti. Dokud je čas, ať (se) utíkají k prameni mého milosrdenství, ať čerpají z krve a vody, která pro ně vytryskla.“

- modlitba v hodině Milosrdenství (každý pátek ve 3 hodiny odpoledne - což je doba, kdy bychom si obzvláště měli připomínat Boží milosrdenství vůči nám, protože v tu dobu za nás Pán Ježíš zemřel na kříži o Velkém pátku).

Sám o ní pak říká: „Kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky. Vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán. (…) V tuto hodinu vyprosíš pro sebe i pro jiné všechno, v tuto hodinu se dostalo milosti celému světu - milosrdenství zvítězilo nad spravedlností. (…) O třetí hodině vyprošuj mé milosrdenství zvláště hříšníkům a alespoň na chvilku se zamýšlej nad mým utrpením, zvláště nad mou opuštěností ve chvíli umírání. Je to hodina velikého milosrdenství pro celý svět. Dovolím ti proniknout do mého smrtelného smutku, v tuto hodinu nic neodmítnu duši, která mě prosí pro mé utrpení...“

V dnešním světě a době, kdy už pro nás není téměř žádným překvapením dozvědět se, že byl někde spáchán teroristický útok, kdy jsou lidé zabíjeni ve jménu takzvaného „náboženství“, kdy úcta k životu upadá čím dál hlouběji, kdy si lidstvo neváhá dělat legraci z nikoho a z ničeho, kdy máme pocit, že jsme „na výši“ nebo naopak nastanou chvíle, kdy si uvědomujeme svou ubohost, chyby a doslova nevíme, co dál, by pro nás tato slova měla být velkou útěchou a skutečným balzámem pro duši.

Tato slova bych uvedla závěrem, protože v sobě obsahují tolik z Boží lásky, kterou sice nedovedeme pochopit, ale před kterou bychom aspoň neměli utíkat a nechat se jí pohltit.

„Ve Starém zákoně jsem posílal ke svému lidu proroky s hromobitím. Dnes posílám tebe * k celému lidstvu se svým milosrdenstvím. Nechci nemocné lidstvo trestat, ale chci je vyléčit a přitisknout na své milosrdné srdce.“

* sestru Faustynu Kowalskou

A možná ještě jeden citát závěrem. Je od mé oblíbené spisovatelky Francine Rivers (recenze na Vykoupenou lásku ZDE), která velmi výstižně a prozíravě poukazuje na jeden (na první pohled) prostý fakt o křesťanství - v době, kdy je kolem nás TOLIK náboženství a církví a kdy můžeme váhat nad tím, zda se vůbec některému „dá věřit“.

„V každém náboženství jde o to, že člověk usiluje o to, dostat se k Bohu tak, jako když vystupujeme po žebříku. Všichni se snaží dosáhnout něčeho pro sebe. Křesťanství je jediné náboženství o tom, že Bůh se usiluje dostat dolů k člověku, nabízí mu spasení jako dar a jako prémii osobní vztah se Stvořitelem skrze Ježíše Krista.“

Krásnou neděli vám všem, milí čtenáři! :-)