sobota 24. srpna 2013

Tygrova stezka - Recenze na knihu


Série: Tygří sága 2 (2 of 4)
Originální název: Tiger´s Quest
Autorka: Colleen Houck

Český překlad: Karolína Medková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011, v ČR 2012
Počet stran: 374







Anotace:

Kelseyino poslední léto bylo šílené. Tak šílené, že by tomu nikdo nevěřil. Vedle toho, že musela bojovat s hordou zákeřných opic a putovat indickou džunglí, se zamilovala do Rena, tři sta let starého prince.

Nové nebezpečí teď Kelsey přinutí, aby se vydala za dalším indickým dobrodružstvím s Renovým bratrem, záporákem Kishanem, a nepravděpodobná dvojice si začne klást otázky ohledně svého skutečného osudu. A Renův život visí na vlásku stejně jako pravda v Kelseyině srdci.







Můj názor:

Po skvělém 1. díle jsem se s nadšením vrhla na pokračování. Ovšem pokud jsem si myslela, že bylo Tygrovo prokletí skvělé, Tygrova stezka byla ještě mnohem lepší!

Prvních 130 stran jsem se neustále culila, jakoby mi za to někdo platil. Pak se mi v obličeji střídaly výrazy napětí, přiblblého úsměvu a pobavení na entou. A pořád dokola.

Příběh nás přivádí ke Kelsey, která se vrátila zpátky do Oregonu. Zde nastoupí na vysokou a hned čelí „přívalu“ nápadníků. Pár měsíců balancuje mezi třemi z nich, jenže nedokáže zapomenout na Rena. Ten se jí ale neozývá a tak Kelsey dojde k závěru, že na ni nejspíš pomalu zapomněl. O to větší je pak její překvapení, když se najednou objeví na prahu jejího domu. Zdá se, že se všechno může pomalu vrátit do starých kolejí, jenže... všeho jen do času.

Za nedlouho po Renově příjezdu (a poté i Kišanově) se v Oregonu objeví Lokešovi muži a všem třem začíná jít o život. Když už se zdá, že je má Lokeš v pasti a není úniku, rozhodne se Ren odlákat jejich pozornost - svěřuje Kelsey pod Kišanovu ochranu a nechá se zajmout, aby jim poskytl dost času k útěku. Jenže tím celý koloběh problémů, dobrodružství a napětí teprve začíná…

Touto knihou pro mě Colleen Houck zdvihla laťku – a to pořádně. Z knihy jsem byla nadšená a teď (po pár měsících od dočtení) jsem ještě stále.

Začátek příběhu může připomínat červenou knihovnu, ovšem jak čtete dál, tak si uvědomíte, že Kelsey si těch pár dní štěstí zasloužila, protože to, co ji čekalo potom, bylo všechno jen ne šťastné a příjemné (ehm, tedy skoro :-))

Kromě opět velmi svižně a příjemně se odvíjejícího děje, byla kniha protkaná spoustou myšlenek k úvahám, krásnými básněmi a citáty. Nechci si ani představovat, kolik dalo autorce práce, než například shromáždila všechny informace k legendám a mýtům, popisům míst, která tentokrát nebyla pouze v Indii. Opravdu zdařile propojuje svou fantazii s tím, co již lidé znají a co si vyprávějí.

Jako u předchozí recenze na Tygrovo prokletí musím znovu podotknout, že je Colleen Houck je OPRAVDU VELKÁ DŘÍČKA A DETAILISTKA. Všechny scény byly perfektně vykreslené, vtipných chvil bylo také dost, romantika skvělá (nijak přehnaná) – pro někoho s mou povahou a oblíbenými typy příběhů a stylem psaní je tato kniha doslova sen :-)

Po 1. díle jsem si nebyla jistá, ale v Tygří stezce jsem došla k jasnému závěru a přiklonila se ke Kišanovi. Nemůžu si zkrátka pomoci, aťsi je Ren super, úžasný a krásný chlap a má skoro všechna „nej“, Kišan u mě vyhrál na celé čáře. Má pro mě něco navíc – takovou hravost, zdravou drzost a troufalost, je to provokatér, má svou hlavu a jiskru „hodného darebáka“, jíž u Rena postrádám. No a právě díky tomu všemu si mě získal.

Pevně doufám, že Kelsey nakonec bude s Kišanem. Opravdu bych mu to z celé duše přála, jelikož mi ho bylo hrozně líto, když vyšlo najevo, jak to vlastně bylo s Yesubaj. Kromě toho na něm bylo „vidět“, že toho, co udělal, opravdu lituje a cítí se za to odpovědný, chce věci napravit. A já jsem pro možnost druhé šance, takže… :-)

Jestli se vám zdá, že to moc prožívám, pak máte pravdu, to uznávám. Tato série mě však tak nadchla a zadřela se mi pod kůži (jako již zmiňovaný Kišan), že nemůžu jinak, než ji chválit a čekat na další díly :-)

Pokud se vám 1. díl líbil, řekla bych, že stejně (ne-li více) oceníte i tento. A jestli ještě nevíte, zda se do této série pustit, neváhejte, zkuste to (knihovny jsou všude po ruce ;-)) Zavřít knihu můžete vždycky, ale byla by škoda, kdyby vám tento skvělý příběh utekl ;-)





Celkové hodnocení:

«««««





Ukázka z knihy:

Silvánky kolem mě ještě chvíli vířily a dělaly poslední úpravy, až mě konečně prohlásily za hodnou vstoupit do společnosti. Vydaly jsme se zpátky do vesnice. Těsně předtím, než jsme vystoupily na mýtinu, mi Deiopea podala voňavou kytici.

„Ehm… nechcete mě tady provdat nebo tak něco, že ne?“

„Provdat? Jistěže ne, proč?“

„Ty by ses chtěla vdávat?“ zeptala se Phiale.

Mávla jsem zamítavě rukou. „Ale ne, jen že jste mě tak ustrojily a teď ještě ta kytice.“

„To jsou svatební zvyky tvé země?“

„Ano.“

Deiopea se zachichotala: „No, kdyby ses bývala chtěla vdát, tak tvůj muž rozhodně vypadá báječně.“

Všechny tři nymfy se znovu rozesmály a ukázaly mi Kišana u stolu připraveného k večeři, jak se tváří naprosto zoufale. Potom od mě odskotačily a vmísily se mezi skupinku ostatních stříbrovlasých lidí. Musela jsem uznat, že Deiopea měla pravdu. Kišan opravdu vypadal báječně. Oblékli ho do bílých kalhot a modré košile, která byla ze stejné jemňounké látky jako moje šaty. Byl taky vykoupaný. Zasmála jsem se a on se nervózně rozhlédl na Silvánce okolo sebe. Očividně si připadal jako páté kolo u vozu.

Když uslyšel můj smích, vzhlédl a začal mě hledat. Přejel mě očima a hledal dál. On mě nepoznal! Zasmála jsem se znovu. Tentokrát u mě jeho oči zůstaly. Pomalu vstal a vykročil ke mně. Prohlédl si mě od hlavy k patě a na tváři se mu usadil rozzářený úsměv a pak se nahlas rozesmál.

„Čemu se směješ?“ zeptala jsem se podrážděně.

Vzal mě za obě ruce a podíval se mi do očí. „Ničemu, Kelsey. Jsi to nejnádhernější stvoření, jaké jsem kdy ve svém životě viděl.“

„Ach, tak děkuju. Ale proč ses smál?“

„Smál jsem se, protože mám takové štěstí. Štěstí, že tě smím takhle vidět a že s tebou můžu být v tomhle ráji, zatímco Rena honily opice a snažili se ho zabít trnové stromy. Evidentně jsem dostal lepší část z celého toho putování za zlomením kletby.“

„To nepochybně ano, nebo aspoň doteď. Nicméně ti zakazuju, abys ho tímhle někdy dráždil.“

„Děláš si legraci? Mám v plánu si tě vyfotit a pak mu to všechno dopodrobna vylíčit. A vlastně víš co? Počkej tady.“ Kišan zmizel, ale vzápětí se vynořil zpátky i s foťákem.

„Kišane,“ zamračila jsem se.

„Ren by tu fotku určitě chtěl. Věř mi. Teď se usměj a drž pořádně ty květiny.“ Udělal několik snímků, pak schoval foťák do kapsy a vzal mě za ruku.

„Jsi překrásná, Kelsey.“

Začervenala jsem se, ale zároveň mě zalila vlna smutku. Myslela jsem na Rena. Tohle místo pro nás bylo jako stvořené. Jako by se zhmotnila scéna ze Snu noci svatojánské. On by byl můj nádherný Oberon a já jeho Titania.

Kišan mě pohladil po tváři. „Už zase máš v očích zármutek. Láme mi to srdce, Kels.“

Naklonil se ke mně a dal mi něžnou pusu na tvář. „Prokážeš mi tu čest a budeš mi při večeři dělat společnost, asparas rajkumari?“

Pokusila jsem se to ze sebe setřást a usmála se. „Určitě, ale jen když mi řekneš, jak jsi mě teď nazval.“

V zlatých očích mu zasvítilo. „Řekl jsem ti ‚princezno‘, ‚čarokrásná princezno‘, abych byl přesný.“

„A jak bys pak nazval sebe?“ zasmála jsem se.

„Já jsem samozřejmě okouzlující princ.“ Nabídl mi rámě a dovedl mě ke stolu. 











Obrázky: google.com

4 komentáře:

  1. Jsem už v polovině.Je to nádherná knížka,což souhlasím s tebou.Kišana je mi taky trochu líto :)
    Stejně mě ale více "přitahuje" Ren :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V mé fantazii,ne na obrázku ;D

      Vymazat
    2. no vidíš a u mě prostě vede Kišan, až do konce této série :D holt každá je jiná no :D

      Vymazat
    3. na tom obrázku v recenzi jsem dala Kišana :D ale já ho taky vidím jinak, tohle byla jen nejbližší možná představa :-)

      Vymazat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)