Terapie láskou - Recenze na knihu

Originální název: The Silver Linings Playbook
Autor: Matthew Quick

Český překlad: David Petrů
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2008, v ČR 2013
Počet stran: 271







Anotace:

Pat Peoples se vrací domů z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Jeho oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní, a nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné. A hlavně s ním nikdo nechce mluvit o jeho milované ženě Nikky, se kterou se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně.

Pat si z toho ale nic nedělá, protože věří ve šťastné konce. Stačí přece na sobě pracovat, nenechat se odradit pesimismem, udržovat se ve skvělé formě a být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to přece ve všech dobrých filmech a knihách. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka Tiffany, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, Pat se s Nikky opět shledá a budou žít šťastně až do smrti.

Nebo ne?






Můj názor:

K této knize jsem se dostala díky stejnojmennému filmu, který se mi (až na pár blbých scén) opravdu líbil a oslovil mě velmi originálním nápadem. Rozhodla jsem se tedy přečíst i knihu, kterou byl inspirován. Pokud srovnám oboje, tak je to celkem vyrovnané i když musím přiznat, že určité části se mi více líbily v knize a jiné zase naopak více ve filmu.

Zaměřím se ale na knihu – styl psaní autora mi vyhovoval, příběh se četl dobře a pěkně ubíhal. Musím ale přiznat, že jako holku mě moc nebavilo XY pasáží o americkém fotbale, ovšem přežít se to dalo. 

Co je pro mě v tomto ohledu nepředstavitelné, tak to, jak někdo může sportu natolik propadnout a nechat jeho výsledky ovlivňovat svůj život, své nálady a postoj k druhým. Mluvím o postavě Patova otce, kterého jsem opravdu nemusela a upřímně jsem obdivovala jeho ženu, že to s ním přese všechno vydrží. A můj obdiv mají i další ženy v reálném světě, které si tyto fanatiky vzaly a jsou schopné s nimi žít.

Hlavní postavu – Pata Peoplese jsem si oblíbila. Líbila se mi jeho upřímnost, to, že podával své emoce a myšlenky bez příkras, zbytečných rozvláčností nebo se snahou udělat „dojem“. Další věc, kterou jsem na něm ocenila, bylo to, jak o všem přemýšlel, zvažoval svoje možnosti, snažil se být lepší, přemáhal se a choval se ke všem laskavě.

Postava Tiffany se mi více líbila právě zde v knize, ačkoliv nedostala tolik prostoru jako ve filmu. Nemohla jsem si pomoct a viděla jsem ji jako Jennifer Lawrence :-)

Celkový dojem z knihy si odnáším dobrý. Nelituju toho, že jsem si ji přečetla. To, co mě oslovilo v knize mnohem více než ve filmu bylo, že se na oba hrdiny nepřestalo pohlížet jako na lidi duševně někde jinde (ne cvoky, ale prostě šlo poznat, že jejich uvažování není zcela běžné).

Naproti tomu film na mě působil tak, že se oba víceméně „uzdravili“. Ale i tento způsob pojetí díla Matthewa Quicka se mi líbil, takže jsem si filmový konec užila (možná ještě více a lépe než konec knižní :-) )

Zkrátka velmi originální, příjemný, procítěný příběh, na který nezapomenu.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Už jsem v půlce parku, když za sebou zaslechnu šustění. Otočím se a uvidím, jak mě svižným krokem dohání Tiffany a v růžových sportovních šusťácích. Když je asi dva metry ode mě, zkusím jí hodit jednoduchou holčičí přihrávku, ale ona uhne a míč spadne na zem. 

„Co jsi chtěl?“ zeptá se.

„Nechceš si zaházet?“

„Nesnáším fotbal. To jsem ti snad už říkala, ne?“

Protože si nechce zaházet, usoudím, že se jí prostě jen zeptám na to, na co se jí zeptat chci: „Proč se mi pořád držíš v patách, když jdu běhat?“

„Upřímně?“

„Jo,“ přikývnu.

Přimhouří oči a zatváří se nebezpečně. „Chci si tě proklepnout.“

„Cože?“

„Říkám, že si tě chci proklepnout.“

„Proč?“

„Abych viděla, jestli jsi dost fit.“

„Dost fit na co?“

Ale ona místo odpovědi řekne: „Taky zjišťuju, jakou máš pracovní morálku a trpělivost, jak si dokážeš poradit s psychickou zátěží, jestli jsi schopný vytrvat, i když jsi nejsi jistý, co se kolem tebe děje, a - “

„Proč?“

„To ti zatím nemůžu říct.“

„Proč ne?“

„Protože jsem si tě ještě dostatečně neproklepla.“







Obrázky: google.com