Add Yours - KVĚTEN

Další měsíc s projektem Add Yours, do kterého jsem se zapojila. Pro měsíc květen vybrala Judit opět velmi zajímavé otázky.

Veškeré informace o projektu můžete najít ZDE. A chcete-li se zapojit do květnové části, pak klikněte ZDE.

O co v projektu jde? Pointa spočívá v tom, že každý měsíc odpovíte na dané otázky, které zvolí autorka projektu, tedy Judit. Můžete tak někoho inspirovat k četbě nějaké knihy, nebo čtenáře pobavit, podělit se o své knižní zážitky, radosti a strasti s postavami, knihami i spisovateli… ;-)

A na co že se Judit ptala? :-)

Který autor píše cliffhangery tak, že si pak jdu trhat vlasy?

Většinou si chci vytrhat vlasy u četby knih od všech autorů, kteří na konci provedou nějaký pořádný cliffhanger, ale naprosto jasně si vzpomínám na jednu autorku, jejíž „konec“ dílu příběhu mě totálně zničil. Je to Lauren Oliver a její série Delirium, přičemž 1. díl skončil tak, že jsem seděla na posteli jako troska a bylo mi tak špatně, jako kdyby mi vyhořela knihovna. 2. díl skončil tak, že jsem spisovatelku chtěla přerazit… Takže - jop, jednoznačně Lauren Oliver. Dejte si na ni bacha ;-)

Který autor by mohl vydávat knihy častěji?

Určitě Tahereh Mafi! Po jejích knihách bych se utloukla :-) Nicméně na druhou stranu je asi dobře, že nepíše jak na běžícím pásu, protože takhle si každé její knihy můžu vážit mnohem víc. Vím, že ji pořád vyzdvihuju a možná vám to už jde na nervy, jenže ona má zkrátka dar. Její věty jsou kouzelné a pro mě je zážitek její slova, pocházející z její hlavy jejími prsty na papír, číst.

A pak bych také moc ocenila, kdyby se nějaké nakladatelství u nás rozhodlo vydat další knihy Marcuse Zusaka.

Kniha, kterou každý vychvaluje, ale já vůbec nechápu proč.

Neřekla bych, že tuto knihu vychvaluje každý, ale našla jsem opravdu velkou spoustu lidí, kterým se tato kniha líbí a já vůbec nechápu proč, protože je to podle mě humus. Lásko, kde jsi? od Nicka Spaldinga. Nečetla jsem ji celou, pročetla jsem ji a z těch částí, které jsem pročetla, se mi udělalo jedině zle. Fuj, fuj, fuj! Blééé. Nechutný „humor“, hlavní hrdina chovající se jako hovado a se slovníkem tak ubohým, že to snad ani víc nejde. Fuj ještě jednou.

Kniha, která je v mé knihovně nejcennějším úlovkem.

Upřímně beru každou knihu jako cenný úlovek, protože si nemůžu dovolit kupovat knihy tak často a v takovém množství, jak bych chtěla. Nicméně nejvíce si považuji Zlodějky knih od Marcuse Zusaka, kterou mi nedávno dala kamarádka k narozeninám. Díky znovu :-) Navíc ji mám v té úžasné, úžasné originální vazbě, která je na dotek zkrátka skvělá!

A pak následuje jistě Quo vadis od Henryka Sienkiewicze a Hostitel od Stephanie Meyer. Tyto kousky jsou literární skvosty a já jsem neskutečně ráda, že jsou „jen moje“! :-)

Postava, která by si zasloužila vlastní knihu.

No, musím říct, že bych si ráda přečetla nějaké „pokračování“ nebo doplnění k vícero postavám, protože jsem (co se knižních charakterů týče) VELMI zvědavá :-)

Mám-li si ale vybrat, tak volím Kylea O’Shea z Hostitele od Stephenie Meyer. Nesnášela jsem toho chlapa, fakt. Jenže potom, co jsme se o něm dozvěděli a jak to nakonec bylo z Jodi a se Sunny… Zkrátka jsem si ho taky zamilovala a chtěla bych vědět, jak to s ním bylo dál a jak to s ním bylo před dějem Hostitele. Jak poznal Judy, jak se s Ianem škorpili... Moc se mi líbil jeho humor, vášnivost a výbušnost. Jasně, nadělal si kvůli tomu problémy, ale postava je to skvělá a já ho mám vážně ráda. Iana sice bezpočtukrát víc, ale i tak na jeho bratra nedám dopustit ;-)

(Pokud nechápete, proč nepoužiju fotku Kylea z filmu Hostitel, tak proto, že film mě dožral a zklamal na maximum a představitele jedné ze svých nejoblíbenějších knih si zkrátka takhle fakt nepředstavuji. Takže proto ;-))

Postava, kterou z celé duše nesnáším.

Zase by jich bylo víc, ale napíšu jen jednu, a sice Amy Dunnovou z knihy Zmizelá od Gillian Flynn. Kdo jste četli, tak asi chápete proč. Tuhle postavu bych… prostě… nikdy nenechala spatřit světlo stránek. A hned za ní v závěsu Dolores Umbridgeovou z Harryho Pottera.

Hrdina, který si může dovolit být „nedokonalý“.

Musela jsem dlouho přemýšlet, a nakonec mi došlo, že perfektní „nedokonalý“ hrdina je Neville Longbotom. Sice byl nemehlo, nevyhrál by soutěž o fešáka roku a sem tam se choval trochu hloupě a naivně, ale VŽDYCKY měl srdce na správném místě. Nakonec se z něj stal někoho, z něhož bychom si mohli vzít příklad, a myslím, že právě v té jeho nedokonalosti je síla.

Hrdinka, kterou obdivuji.

Napadlo mě hned několik hrdinek - jako třeba Taťána Metanovová z Měděného jezdce. Jenže nakonec jsem pro tuto otázku vybrala hrdinku zcela jinou. Koho? Princeznu Taoshiru z úžasné knihy Únos čtvrté princezny.

Proč? Protože to byla hrdinka, kterou jsem nechtěla ani na okamžik proplesknout (Taťánu jsem v Letní zahradě chtěla praštit hned několikrát). Tashi byla statečná, milá, laskavá. Stála si za svou vírou i svou láskou přestože to neměla ani na chvíli jednoduché a opravdu musela přetrpět strašné věci. Navíc byla také vtipná, učenlivá a věrná. Byla odhodlaná obětovat své štěstí i život blahu říše. Navíc nepokládala Ramila za někoho, před kým se musí málem plazit (že, Taťáno?), ale brala jej tak, jak by žena muže brát měla. Tedy vážit si ho, ale nesnižovat se k tomu, co překousala Taťána. Takže jasně - princezna Taoshira.

Nejlepší vedlejší knižní pár.

Naprosto bez debaty a nějakých úvah - Tamra a Deghan ze série Drakie od Sophie Jordan. Neskutečně sympatický a úžasný pár, který dostal tak MÁLO prostoru. Nad tím by jeden brečel. Moc bych si přála, aby se jim věnovala autorka ještě více, protože byli fakt skvělí a moc jsem jim přála, že se našli a hlavně jak se našli! Skvělý pár :-)

HOT TOPIC: Videorecenze nebo klasická recenze? Kterou z nich si přečtu / zhlédnu raději?

Neřekla bych, že si přímo vybírám. Hodně záleží na tom, jaká kniha je recenzovaná. Když je to nějaká, o které bych se chtěla něco dozvědět - buď jaký názor na ni má někdo další, nebo se rozhodnout, jestli se do ní pustím, pak je mi jedno, v jaké formě recenze bude. Dále záleží na tom, kdo tu či onu recenzi dělá. Pokud vím, že někdo dobře píše, tak si jeho recenze přečtu s chutí, a pokud vím, že někdo dobře natočí videorecenzi, ráda se na ni mrknu. Žádné striktní rozdělování ;-)

Otázka na tělo: Já a spoilery - používám je ve svých recenzích? Čtu je někdy nebo se jim vyhýbám jako bacil lékárně?

Když píšu recenzi, tak nějaké drobné spoilery (něco, co se stane tak zhruba do poloviny knihy) moc neřeším a pokud se k tomu vývoji děje chci vyjádřit, tak to tam napíšu. Pokud je to ovšem velký spoiler, třeba když nějaká postava zemře, tak tento řádek zabělím a napíšu k němu „SPOILER“ - takže pak záleží na čtenáři, jestli se mrkne nebo ne.

Ale upřímně - pokud někdo píše o velkých spoilerech a nenapíše to dopředu a já si to přečtu (nebo číst tu větu začnu), tak bych dotyčného přerazila jako hada. Prosím vás, opravdu velké spoilery nepište!

Nebo přímo miluju komentáře na DatabáziKnih.cz, které začínají slovy: „No, to jsem teda nečekala, že to dopadne špatně.“ - PŘERAZIT MÁLO TY LIDI.

Sama se spoilerům vyhýbám, zvlášť u knih, na které se těším a čekám na ně, abych si je mohla přečíst. Takže kdyby mi někdo řekl, jak dopadne Roztříštěná nebo Tygří sága... Zuřila bych jako uragán? Slabé slovo ;-)

Tak, to bylo všechno. Snad jste se něco zajímavého dozvěděli a nezapomeňte se taky zapojit ;-)

Obrázky: pinterest.com