Železný král - Recenze na knihu

Série: Železná víla 1 (1 of 4)

Originální název: The Iron King
Autorka: Julie Kagawa

Český překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2010, v ČR 2012
Počet stran: 363

Anotace:

Jmenuji se Meghan Chaseová. Zítra mi bude šestnáct. O tomhle magickém věku byl napsán nespočet písní. Najdu pravou lásku a hvězdy budou zářit jen pro mě. Ale já vím, že nic z toho se nestane.

Na Meghan čeká jiný osud. Život obyčejné středoškolačky se jednoho dne převrátí naruby, když jí nejlepší přítel Robbie prozradí, že její malý bratr Ethan byl unesen kouzelnými bytostmi, které místo něj do jejího domu podvrhly dvojníka. Meghan nemá čas váhat, je třeba se vydat do cizí země a přivést bratra nazpět.

Během nebezpečné výpravy k Letnímu dvoru musí Meghan bojovat o život svůj i svých přátel. Jenže místo bratra objeví šokující zprávu: je dcerou Letního krále a figurkou ve smrtící válce.

Meghan se musí rozhodnout, jak daleko je ochotná zajít, aby zachránila Ethana a zastavila zlo, kterému se žádný z obyvatel říše nedokáže postavit. Uzavře neslýchané spojenectví s Ashem, ledově krásným Zimním princem. Ale ten by ji raději viděl mrtvou, než by dovolil, aby se dotkla jeho chladného srdce…

Související recenze:

Železná víla 2 - Železná dcera
Železná víla 3 - Železná královna
Železná víla 4 - Železný rytíř

Můj názor:

Na sérii Železná víla jsem se dost těšila. Zaujaly mě krásné obálky všech 4 knih a zajímavý námět. Nicméně jsem hodně váhala, zda se do ságy pustit, protože nebylo jasné, zda Knižní klub vydá i zbývající 2 knihy.

V roce 2017 to s vydáním stále vypadá špatně, takže jsem moc ráda, že se našla nějaká úžasná duše, která zbývající 2 díly přeložila. Uff :-)

Děj je vesměs obsažen v anotaci, takže ho tady nebudu opakovat.

První díl ve mně vyvolal trochu protichůdné pocity. Na jednu stranu mi přišlo, že Julie Kagawa splácala dohromady hroznou spoustu věcí a světů - náš lidský, svět férijů rozdělený na Letní a Zimní dvůr, království Železného krále (který nebyl metaforou, jak jsem si na začátku myslela). Navíc v každém ze světů byl bezpočet postav a tvorů, nad nimiž zůstávala moje fantazie stát a nebyla mi schopná poskytnout odpovídající obraz. Což vypovídá o skvělé představivosti autorky a já bych byla ráda, pokud by se toto dílo někdy zfilmovalo, abych mohla mít ještě komplexnější zážitek. Takže - ačkoliv jsem zastáncem názoru, že dobré fantazii se meze nekladou, zde bych možná uvítala, kdyby se trochu přibrzdilo - ale tohle bude věc názoru. Pokud máte rádi řádný nášup nových tvorů a scenérií, zaručeně si přijdete na své ;-)

Nicméně příběh jako takový se mi líbil. Originální a barvitý, s kupou různorodých postav, které jsem v podobném složení ještě pohromadě neviděla. A samozřejmě nejvíc stojí za zmínku ústřední trojice v podání Meghan, Ashe a Puka.

Postava Meghan mi byla moc sympatická. Typ hrdinky, které mám ráda - tedy tvrdohlavá, milá, správná holka s otevřeným srdcem, ochotná obětovat své pohodlí (a mnohdy i život) pro záchranu bratra. Nikoho nenechá na holičkách. Navíc to nebyla žádná moula (kterých jsou young adult knihy a jiné romány plné) a nesedla si na zadek, sotva kolem ní prošel Zimní princ.

Puk - kromě toho, že jsem se musela přestat smát pokaždé, když se na stránce objevilo jeho jméno (přece jen, v češtině to znamená tolik věcí, že nešlo tvářit se netečně :D), jsem si oblíbila i jeho. Vtipálek, provokatér, do všeho spadne po hlavě a ze všeho se zase dostane. Postava, která zajišťuje pozitivní nadhled a notné dávky humoru. Takový ten typ kluka, kterého by každá holka chtěla mít za kamaráda.

No a Ash? Hm, ledová výsost je kapitola sama o sobě. Poněkud netradiční romantický hrdina, který dělá celý příběh originálnější a netradiční. Princ, který by s klidem zabil hlavní hrdinku a několikrát se o to skutečně pokusil. Ne moc častý jev. Ve většině příběhů se princ zamiluje do princezny a pak se spolu nějak probojovávají k srdci jeden druhého. Nicméně zde - ehm, velmi nečekané. Žádné typické dobývání. Což byl další plusový bod ke kladům příběhu.

Někdy jsem si VELMI ŽIVĚ představovala, že Ashe přetahuju nějakou tlustou bichlí (ano, to já dělám často některým postavám ve své mysli) po hlavě, protože mě děsně štval. Ovšem i přesto v sobě měl něco velmi… podmanivého, co mi nedovolovalo se na něj zlobit dlouho.

I když tedy - za tu poslední kapitolu, samotný konec 1. dílu, si ode mě vysloužil další přetažení po makovici. Hrozný chlap. No jo, ale pořád mu fandím :D Neskutečná změť nesourodých pocitů - thank you very much, your Ice Highness!

Tedy celkově: zajímavý příběh, trochu bych ubrala se splácáváním všeho možného dohromady. Avšak na 2. díl - Železnou dceru jsem ihned skočila se zvědavostí a nedočkavostí.

Tudíž pro ty z vás, kteří máte rádi fantasy - a přehršel nových tvorečků a postav - je tohle to pravé. I pro vás, kteří si rádi čtete příběhy s netradičními hrdiny (viz Ash) a správnými a pořádnými hrdinkami (viz Meghan) - určitě si přijdete na své ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Najednou se mi za zády ozval tichý smích a srdce se mi zastavilo.

„Tak tohle je ta Oberonova proslulá míšenka,“ prohlásil Ash, když jsem se prudce otočila. Jeho oči, chladné a nelidské, jiskřily pobavením. Zblízka byl ještě krásnější. Měl vysoko posazené lícní kosti a černé lesklé vlasy mu padaly do očí. Ruce mě zradily; začaly svědit a toužily prohrábnout ty husté kučery. Zděšeně jsem je zaťala v klíně a pokusila se soustředit na to, co Ash říká.

„A když si pomyslím,“ pokračoval princ s úsměvem, „že jsem tě ten den v pralese ztratil a nevěděl ani, koho to pronásleduji.“

Ustoupila jsem a vrhla pohled na Oberona s Mab. Byli ponořeni do rozhovoru a nevšímali si mě. Nechtěla jsem je vyrušit jen proto, že na mě promluvil princ Temného dvora.

Kromě toho jsem teď byla férijská princezna. I když jsem tomu tak docela nevěřila, Ash očividně ano. Zhluboka jsem se nadechla, pozvedla bradu a podívala se mu přímo do očí.

„Varuju tě,“ řekla jsem a potěšilo mě, že se můj hlas ani nezachvěl, „protože jestli si něco zkusíš, otec ti usekne hlavu a pověsí si ji na stěnu mezi ostatní trofeje.“

Pozvedl jedno štíhlé rameno. „Jsou horší věci.“

Na můj zhrozený pohled odpověděl slabým, pohrdavým úsměvem.

„Jen si nedělej starosti, princezno, neporuším pravidla azylu. Nemám v úmyslu stát se předmětem Mabina hněvu, který bych vyvolal, kdybych ji přivedl do trapné situace. Proto tady nejsem.“

„Tak co chceš?“

Uklonil se. „Zatančit si.“

„Cože?“ nevěřícně jsem na něj zírala. „Pokusil ses mě zabít!“

„No, technicky vzato jsem se pokoušel zabít Puka. A ty ses k tomu prostě namanula. Ale ano, kdybych měl možnost na tebe vystřelit, vystřelil bych.“

„A proč si potom myslíš, že s tebou budu tančit?“

„To bylo tehdy.“ Díval se na mě s klidnou tváří. „Teď je teď. A je tradicí azylu, že si spolu syn a dcera opačných stran zatančí, aby prokázali dobrou vůli mezi dvory.“

„No, to je pěkně hloupá tradice,“ zkřížila jsem si ruce na prsou a zamračila se. „Klidně na to zapomeň. Já s tebou nikam nejdu.“

Pozvedl jedno obočí. „Ty bys urazila mou vládkyni, královnu Mab, svým odmítnutím? Vzala by si to velmi osobně a obvinila by z té urážky Oberona. A Mab si takové věci pamatuje opravdu velmi dlouho.“

Ale ne, do háje. Už v tom zase lítám. Když řeknu ne, urazím královnu Temného dvora. Takže pak bych byla na seznamu veřejných nepřátel jak královny Titanie, tak královny Mab, a mé naděje na přežití mezi těmi dvěma by byly absolutně nulové.

„Takže mi říkáš, že nemám na vybranou.“

„Vždycky si můžeš vybrat.“ Ash ke mně pozvedl ruku. „Nutit tě nebudu. Já jen následuji rozkazy své královny. Ale musím ti říct, že celý dvůr to od nás očekává.“

Pak se usmál, trpce a pohrdavě. „A já ti slibuji, že budu dokonalý gentleman, alespoň do chvíle, než odbije půlnoc. Máš mé slovo.“

„Čert aby do toho…“ Sevřela jsem pevněji ruce a snažila se vymyslet něco, co by mě z téhle nemožné situace dostalo. „Jen bych ti udělala ostudu,“ řekla jsem. „Neumím tančit.“

„Jsi Oberonova krev.“ V hlase mu zazněl pobavený přízvuk. „Samozřejmě že umíš tančit.“

Ještě chvilku jsem bojovala sama se sebou. Tohle je princ Temného dvora, pomyslela jsem si a myšlenky mi pádily jako splašené. Třeba bude vědět o Ethanovi. Nebo o mém otci! Můžu se alespoň zeptat.

Zhluboka jsem se nadechla. Ash trpělivě čekal s nataženou rukou. A když jsem mu nakonec vložila prsty do dlaně, sotva znatelně se usmál. Hladce přesunul mou ruku na své předloktí; jeho kůže byla chladná a já se v jeho blízkosti otřásla. Ostře voněl mrazem a něčím velmi podivným - ne nepříjemným, ale velmi zvláštním.

Opustili jsme stůl spolu a mně se sevřel žaludek, když jsem viděla ty stovky světélkujících očí, které se obrátily naším směrem. Temný i Světlý dvůr se před námi rozestoupil, a jak jsem se blížili otevřené taneční ploše, všichni se ukláněli.

Kolena se mi třásla. „Nedokážu to,“ zašeptala jsem a jako oporu sevřela Ashovu ruku. „Nech mě jít. Myslím, že budu zvracet.“

„Budeš v pořádku.“

Ash se na mě ani nepodíval, ani když jsme vstoupili na taneční parket. Obrátil se ke třem férijským vládcům se vztyčenou hlavou a zcela neutrálním výrazem. Rozhlédla jsem se po tom moři tváří kolem a otřásla se hrůzou.

Ash mi pevněji sevřel ruku. „Jen se dej vést.“

Obrázky: google.com